Únor 2013

Nový blog

24. února 2013 v 17:02 | Dandy |  Osobní
Tento blog už slouží pouze jako archiv mých některých starších článků, které alespoň dle mého soudu patří k těm zdařilejším. Nové příspěvky sem už nejspíše dávat nebudu. Můj nový blog naleznete na následující adrese:

Sraz BJ a facebooková (de)generace

24. února 2013 v 16:56 | Dandy |  Osobní
Aneb zápisky ze srazu BJ na jaře 2011....
Jak už u mě bývá dobrým zvykem, tak na sraz jsem dorazil až v sobotu. Budete ochuzeni o popis zážitků z pátečního večera a sobotního rána. Prošvihl jsem tedy přednášku Daniela Fajfra o tom, jak správně pečovat o naše svěřence na táborech, aby nejen přes ten týden či dva dočista nejen nezvlčeli, ale také se více přiblížili Pánu. Zbytek večera museli účastníci patrně strávit někde na flámu. Nedovedu si jinak vysvětlit, že měli v sobotu údajně vstávat až někdy kolem deváté hodiny ranní.
Do Prahy jsem dorazil někdy těs
ně před polednem a moje první setkání se spoluúčastníky se mělo odehrát v zoo. Mimochodem, návštěv zoo je pro organizátory podobných akcí geniální a pro účastníky příjemný způsob, jak zabít velkou část dne a zbavit se tím vymýšlení programů, na které stejně všichni druhý den zapomenou. Cesta se mi však o něco prodloužila, neb sem v Holešovicích chvíli omylem čekal na jedné falešné autobusové zastávce. Nakonec jsem však zdárně dorazil do cíle.
Čekal jsem, že se zoologická zahrada bude hemžit hloučky účastníků srazu, ale nakonec jsem zjistil, že nalézt hledané osoby bude úkol srovnatelný s nalezením jehly v kupce sena. Účast na srazu byla opět velmi nízká a nezvýšilo ji ani příhodné místo konání.
Až když jsem se konečně v plné polní vydrápal k rozhledně, narazil jsem konečně na první prořídlý šik BJs, skládající se z mého bratránka, Lucky Vimpelové a dvou Jan - Svobodové a Košťálové. O chvíli později se na stejné místo dostavili i další torza z prořídlých řad BJ vedoucích v čele s Brianem, na něhož mnozí čekali jako na spasitele. Nesl s sebou totiž baťoh plný baget.
Po tomto vydatném obědě jsme se opět rozdělili do skupinek a pokračovali v korzování zoo. Jako první úkol jsme dostali fotit veškerou zvěř, o níž se zmiňuje Bible. Během procházky jsme se od Jany Košťálové mohli dozvědět, kde vlastně bydlí a jak daleko to má do Bohnic. Nejvíce si promenádu užila druhá z Jan. V dětské části mohla dát plně průchod svým infantilním sklonům a pózovat s rozličnou zvěří chovanou na statcích.
Zpáteční cesta mohla být příjemná leda tak jedincům trpícím froteurstvím, protože bus i metro byly přecpané až po okraj a panovalo v nich nesnesitelné dusno. Nakonec jsme to ale všichni ve zdraví přežili a stanuli na půdě modlitebny v Soukenické. Pro většinu následovalo kromě večeře několikahodinové povalování a vysedávání. Když zevlování konečně většinu lidí omrzelo, začali jsme se rozpomínat na slova písně Blessed Be Your Name, kterou jsme měli zpívat následující den na bohoslužbě.
Nebyli jsme ale na soustředění Effathy, takže došlo i na mnohem zábavnější věci. Nejprve se jednotlivé skupinky pochlubily svými fotografickými úlovky z návštěvy zoo (nejvíce však zaujala fotka dívčího kvarteta vyfoceného z vypláznutým jazyky, obarvenými neidentifikovatelným ledovým pokrmem, mnou pracovně nazvaným modrá skalice) a večer byl zakončen ukázkou z Madagaskaru. Žel jsem mě už mozek zapnutý pouze v nouzovém režimu, takže jsem se hned po programu odebral ke spánku.

Neděle

Nedělní vstávání bylo pro mnohé velmi kruté, zvláště když jmse byli ochuzeni o budíček v podobě Brianova tklivého zpěvu. Bylo však třeba uklidit a Brian se nevědomky řídí zásadnou, uplatňovanou kdysi na vojně: "Musíme spěchat, abychom poté mohli čekat." Každopádně lepší než kdyby tomu bylo naopak.
V devět hodin už se začali do modlitebny trousit první nedočkavci a ve stejné době už mohla většina účastníků sedět s rukama v klíně a stěžovat si na to, jak nás nebohé vedoucí nutil Brian tak brzo vstávat. Zpočátku jsem byl pohoršen tím, že mnozí místní členové sboru přicházejí až půl hodiny po začátku. Když jsem ale viděl, jak velkou část zabírají oznámení, začal jsem mít pro takové chování přinejmenším pochopení, přestože Alois Adolf se zřejmě musí obracet v hrobě.
Bohoslužba začala v deset hodin. Většinu času vyplňovala oznámení a po téměř hodině už jsem měl strach, místní ovce zde nechodí vyslechnout si kázání, a bohoslužba zde plní funkci upoutávky na nejrůznější akce vesměs kulturního rázu. Nakonec jsme se přece jen dočkali i toho kázání, přestože zaplňovalo svoji čtrthodinkou patrně nejmenší část z celého shromáždění.
Když shromáždění po více než hodině skončilo, měl jsem během občerstvení možnost po dlouhé době vidět s pár neúčastníků srazu z řad (ex)BJs a svým spolubydličem z Olomouce Markem Holanem. Následoval obligátní oběd a po něm závěrečný program a postupné rozprchávání se účastníků do všech stran…….
Závěr
Pryč jsou doby, kdy počet účastníků setkání BJs přesahoval dvojciferné číslo začínající číslem tři. Konstantou všech srazů konaných za poslední minimálně dva roky bývá jejich nízká účast. Tento sraz prakticky vyvrací jedno z možných vysvětlení, a to že účast snižuje neochota jezdit na srazy konané mimo Prahu. Často skloňovaným důvodem klesající účasti byla na tomto srazu existence Facebooku. Ironií osudu zazněla kritika této sociální sítě na stejném místě, kde ho před účastníky srazu BJs se zápalem misionáře propagoval "Reki" Michal Kepr.
Opravdu nevím, zda můžeme vše svalovat jen na Facebook, nicméně téma "Vliv Facebooku na účast na srazech BJ" by bylo celkem zajímavým tématem pro bakalářskou či diplomovou práci v sociologii či příbuzných oborech. Zajímavých zjištění by bylo možné dosáhnout zkoumáním korelace mezi vývojem počtu BJs s účtem na Facebooku/časem na něm stráveném na straně jedné a účastí na srazech na straně druhé.
Lída zde v závěru srazu básnila o "krásných vztazích" mezi zúčastněnými. Sám bych byl ve svých slovech asi mnohem zdrženlivější. Řevnivost zde sice nepanuje, alespoň ne v otevřené podobě. J Nicméně velkou část účastníků jsem ani pořádně neznal a na některé narazil vůbec poprvé. Snad právě většinová přítomnost lidí, s nimiž si jedinec nemá příliš mnoho co říci, se může podepsat na klesající návštěvnosti těchto setkání. Nebo je snad nynější generace vedoucích vytíženější než ty předchozí? Každopádně zde nehodlám tesknit po tom, že není, co bývala. Jednalo se o akci navzdory/díky komornímu obsazení vydařenou. Tak na viděnou snad na nějaké příští akci případně na jiném místě….