Leden 2011

Rychlé šípy jsou rasisti !!!???

19. ledna 2011 v 19:14 | Dandy |  Společnost
PC
O 60. letech se často mluví jako o době, která přinesla výrazně uvolnění poměrů. Začalo se otevřeně hovořit o věcech dříve tabuizovaných. Dědictvím 60. Let je však i politická a genderová korektnost. Nepřípustnými se postupně začaly stávat jakékoli náznaky kritiky "dříve utlačovaných národů" a všemožných menšin, a to i případech, kdy se v žádném případě nejednalo o rasismus a xenofobii. Zásahy tím utrpěla v několika případech i umělecká tvorba.
Tak například před třemi roky nařídila britská Komise pro rasovou rovnost stažení druhého dílu Tin Tinových dobrodružství Dobrodružství v Kongu z pultu knihkupectví. Nakonec však zůstalo pouze u přesun prodeje knihy z dětské části do dospělé. Co bylo důvodem částečného stažení tohoto slavného komiksového díla z prodeje? Dílo bylo shledáno rasistickým, jelikož zde byli původní pygmejští obyvatelé Konga zobrazováni jako hloupí a údajně se měli podobat opicím.
Původním záměrem díla bylo i vyzdvihování belgického kolonialismu a je třeba podotknout, že i belgická koloniální minulost má i své stinné stránky. Nicméně dílo samotné nelze považovat za rasistické. Samotný Tin Tin zde zachrání svého pomocníka z řad černochů, napadeného jinými bělochy.
Nedávno jsme mohli být svědky dalšího případu politicky korektní cenzury.
Nedávno vyšlo v USA nové vydání knihy Dobrodružství Huckleberryho Finna, v němž byl výraz "negr" nahrazený slovem "otrok," snad aby se zdůraznilo, jak bylo černošské obyvatelstvo utlačováno. Nelze pochybovat o urážlivosti slova negr, nicméně text knihy ve své původní podobě je společenskou kritikou a odrazem své doby. Pomáhá nám pochopit uvažování lidí v prostředí amerického Jihu v 19. století. Vymazáním jednoho, byť pro černochy nepříliš lichotivého výrazu, ztrácí kniha na své autentičnosti. Mimochodem, samotná kniha prolomila jedno společenské tabu. Hovoří se v ní o přátelství mezi bílým chlapcem a černochem, což byla na tehdejším americkém jihu věc nepředstavitelná.
"Osvícení" obránci politické korektnosti a rasové rovnosti se svým cenzurováním některých dnes už legendárních děl snižují na úroveň středověké inkvizice. Kdyby se v politicky korektní logice mělo uvažovat ve všech případech, mohl by být coby rasista pranýřován i Jaroslav Foglar. Jarka Metelka z Rychlých šípů, ztělesňujících všechny skautské ctnosti, v jedné ze svých slabších chvil prohlásil o Dlouhém Bidlu z Bratrstva kočičí pracky, že je "pověrčivý jak stará černoška."
Naštěstí jsme v Česku. K dokonalosti má česká společnost daleko, ale jednu věc je jí třeba přičíst k dobru: Pronikání politické korektnosti se zatím relativně úspěšně brání.
Nebudu se rozepisovat o tom, jak politická korektnost zavání Orwellovým newspeakem, protože to už za mě udělali polovzdělanci z řad účastníků internetových diskuzí.
Největší záludnost politické korektnosti spočívá v tom, že naleptává svobodu projevu ve jménu větší tolerance.
Opravdu nám přinesla 60. léta větší svobodu? Byl do té doby všeobecně uznávané buržoazní svobody nedostačujícími? Lze společnost posedlou hledáním rasismu na jedné straně, ale tolerující obscénnost a vulgaritu na straně druhé, za lepší než tu před změnami v 60. letech? Dřívější společnost bývá mnohdy považována za pruderní, úzkoprsou a netolerantní. Jak ale nazvat společnost, která umožňuje faktickou cenzuru nejslavnějších světových děl?

Tragédie v Tucsonu a hon na čarodějnice

12. ledna 2011 v 18:45 | Dandy |  Politika
SarahPAC
Masakr v arizonském Tucsonu a s ním spojený útok na kongresmanku Gabrielle Giffordsové se nejspíše zapíše do novodobých dějin podobně černým písmem jako teroristický útok v Oklahomě z roku 1994. Některá americká média okamžitě pasovala do role spoluviníka útoku v Tucsonu také neúspěšnou kandidátku na víceprezidenta Sarah Palinovou. Okamžitě po útoku se totiž vyrojily spekulace, že útok může být spojený s výzvou Sarah Palinové na odstranění kongresmanů, kteří podpořili návrh zdravotnické reformy. Obvody "kongresmanů na odstřel" byly vyznačeny zaměřovacím křížem.
Jedná se o způsob politického boje, který je přinejmenším na hraně. Je však potřeba si uvědomit, že počátky negativní politické kampaně očerňující soupeře sahají v USA až do samotného počátku existence Spojených států. Voliči jsou obvykle vůči výzvám obsaženým ve sděleních očerňujících protivníky imunní a dvojnásob to platí i o Americe s 200letou tradicí negativních kampaní.
Samotný pachatel útoku měl navíc ke smýšlení skalních republikánů daleko: Sám sebe považoval za ateistu s nihilistickými sklony a měl problémy s drogami. Jednalo o člověka psychicky narušeného a útok by spáchal dříve nebo později bez ohledu na výzvy z okolí.
Pachatel Jared Loughner zřejmě ani o existenci mapy označené zaměřovacími kříži neměl nejmenší tušení. Nebyl sympatizantem Sarah Palinové a ve volbách v roce 2006 a 2008 byl registrovaný jako nezávislý.
Jediné, co ho přimělo k útoku, byla patologická nenávist ke Gabrielle Giffordsové, kterou pociťoval od návštěv jejího mítinku na konci roku 2007, tedy předtím než vešlo jméno Sarah Palin ve známost.
Pokud někdo z útoku vytěží politický kapitál, budou to právě Obamovi demokraté. Útok na Gabrielle Giffordsovou může ve voličích vyvolat něco, čemu se říká "efekt Pima Fortuyna," pojmenovaný podle nizozemského politika radikálně odmítajícího imigraci. Po jeho zavraždění obsadila jím nově založená strana LPF fenomenální druhé místo v parlamentních volbách. Útok patrně vyvolá u řady voličů sympatie k Giffordsové, a to i u takových, kteří by ji a demokraty vůbec za normálních okolností nevolili. Budou-li se v dohledné volbě konat doplňovací volby do jejího okrsku, mají demokraté vítězství prakticky jisté, ať už nominují jako kandidáta kohokoliv.
Sarah Palinová rozhodně není kdovíjak geniální politik a "zaměřování" politických protivníků je i v prostředí amerických drsných negativních kampaní přinejmenším na hraně. Útok Jareda Loughnera navíc ostře odsoudily všechny politické špičky bez rozdílu politické příslušnosti. Spojování útoku s kampaní organizovanou Sarah Palinovou je jedním z x častých prohřešků novinářů: Hledáním souvislostí tam, kde ve skutečnosti žádné nejsou.


Koupené volby

11. ledna 2011 v 21:53 | Dandy |  Společnost
mapa
Specifikem komunálních voleb v Česku bývá úspěch neparlamentních politických subjektů. Jedná se zčásti o místní sdružení, četná hnutí sdružující "nezávislé" a také o strany, pohybující se mimo parlamentní půdu.
Příčinou je jednak malý dosah působení velkých stran zejména v menších obcích. Svoji roli však hraje i fakt, že voliči často mají zmíněná místní sdružení či menší strany jsou "čistší" než ty parlamentní.
Nejpozději letošní komunální volby však ukázaly, že toto mínění může být v některých případech hrubě zkreslující. "Nestranická" uskupení mohou skrývat i lidi s pochybnou pověstí či minulostí. Na několika místech (jmenovitě Krupka, Jirkov, Roudnice n. Labem a Český Těšín) docházelo k nakupování hlasů. Vedle ČSSD, která nakupovala hlasy v Jirkově a při opakovaných volbách v sobotu také Českém Těšíně, byly pachateli tohoto nezákonného jednání ve dvou případech právě místní sdružení a v dalších dvou i menší neparlamentní strany. Z důvodu prokázaného kupčení s hlasy se nové volby konaly v Českém Těšíně a některých obvodech měst Jirkov a Roudnice nad Labem. O podobě a rozsahu dalších voleb v Krupce zatím Ústavní soud nevynesl definitivní verdikt.
Pojďme se postupně podívat na okolnosti v jednotlivých městech, v nichž se v sobotu 9. ledna konaly nové volby.
Zastavme se nejprve v Českém Těšíně, který je specifický tím, že na kupčení se zde podílela dvě (opoziční) uskupení ČSSD a SOS pro Český Těšín.
SOS pro Český Těšín kandidovala pod hlavičkou Strany pro otevřenou společnost. Nejedná se však na o subjekt vzniklý z iniciativy pochybných podnikatelů. SOS je malá středová liberální strana, podobnou dnes již zaniklé Unii svobody. Vznikla na troskách neúspěšného Občanského hnutí a patří k řadě x dalších stran lákajících voliče z řad "pravdy a lásky" na hesla o slušnosti v politice. O to více překvapí, že lídrem kandidátky byl Stanislav Kuś, jemuž byla prokázána spolupráce s StB.
K případům uplácení však docházelo i během lednových voleb, přestože rozsah byl nejspíše mnohem
menší než při podzimním termínu. Obě uskupení navíc zaznamenala v lednu horší výsledek a mají nyní každá o mandát méně. Původně vítězná ČSSD klesla z vítězné pozice až na druhé místo a s třetím místem se musela spokojit původně stříbrná SOS.
Není ale jasné, zda budou volby tentokrát platné, protože i tentokrát bylo zaznamenáno několik stížností na průběh voleb.
Nyní se přesuňme z česko-polského pomezí na druhý konec republiky do severních Čech. Výsledek v Krupce budeme znát až po skončení dalších voleb, které se budou konat až po rozhodnutí Ústavního soudu. Hlasy převážně romského obyvatelstva zde nakupovalo sdružení České strany národně sociální a nezávislých kandidátů.
Milada Horáková a další zesnulí členové kdysi jedné z předních stran na československé politické scéně se musí dnes obracet v hrobě, pokud vidí praktiky těch, kdo se zaštiťují jménem jejich strany.
Nejméně problémovým místem se v opakovacích volbách ukázal být Jirkov, kde se volilo pouze ve třech okrscích a žádné incidenty zde nebyly zaznamenány.
Naopak Roudnice nad Labem se stala místem, kde volby sdružení, které těžilo z uplácení voličů, naopak posílila. Rozhodnutí ÚS se zde ukázalo být kontraproduktivní. Přestože se zde dodatečné volby konaly pouze v jediném okrsku, zapsalo se do něho před volbami několik desítek nových lidí.
Zisk sdružení Roudničané se v tomto okrsku zvýšil z 9,80 % hlasů na 22 % a díky tomu získalo jeden mandát navíc.
Nakupování voličů vede k celkové degradaci demokratického procesu. Nejde ale o nic nového. Už za dob Rakousko-Uherska docházelo k uplácení voličů. Neuplácelo se však jen penězi, ale i zvaním na hostiny a od z té doby je také známo označení "uzenkové mandáty." Je také potřeba připomenout, že upláceni nebyli voliči z nižších vrstev, protože ke zmíněným praktikám docházelo ještě v době neexistence všeobecného volebního práva, kdy volit mohli jen ti movitější. Tyto špinavé praktiky lze ještě omluvit jako jednu z dětských nemocí rodící se demokracie a ve srovnání s mafiánskými praktikami dnešního kupčení budí povídání o machinacích na konci 19. století spíše úsměv.
V souvislosti s opakováním voleb a potíráním uplácení nám navíc vyvstávají dva problémy:
Prvním z nich je dokazatelnost podvodného jednání u soudu. I bez přímých důkazů může být podvodné jednání jasné, nicméně pokud se ho nepodaří prokázat před příslušnými justičními orgány, spravedlnost je zcela bezzubá. Druhým je samotná podstata opakování voleb. Časté volby jsou často příčinou nestabilního politického prostředí na všech úrovních. Nikdo neví, kolik opakování voleb je potřeba k tomu, aby se uplácení podařilo zcela vymýtit či potenciální pachatele častým konáním voleb alespoň finančně zruinovat a tím je odradit od dalšího konání.
Jedinou spolehlivou prevencí proti volebním podvodům je neúplatnost voličů a vybudování zdravé občanské společnosti, která se dokáže různými iniciativami podobným praktikám postavit. Někteří se i po více než 20 letech demokracie mají stále čemu učit. Vždyť přijetím úplatku za hlas se občané dobrovolně vzdávají jednoho ze svých základních práv - svobodně vyjádřit svůj názor.

Obamovy vánoční dárky

10. ledna 2011 v 8:18 | Dandy |  Politika
Ač se to po katastrofální porážce demokratů ve volbách do Kongresu může zdát neuvěřitelné,
už v prosinci loňského roku si Obama možná otevřel cestu ke svému znovuzvolení. V posledním měsíci loňského roku si mohl během tzv. lame duck session připsat hned tři úspěchy: Podařilo se mu prosadit tzv. stimulační balíček 2 a zároveň ponechal daňové škrty z Bushovy éry, což lze chápat i jako snahu uspokojit ztracené středové voliče a určitý pokus vyjít vstříc republikánům a získat tím auru nadstranickosti.
Podařilo se mu také senátem protlačit smlouvu START II o snížení počtu jaderných zbraní. Smlouva má sama o sobě relativně malou důležitost. Zvláště pokud si uvědomíme, že bipolární uspořádání světa s dvěma dominantními jadernými velmocemi už je dávno pryč. Přesvědčení, že když budou USA "příkladem" ostatním, tak ostatní země (rozuměji státy jako Írán či KLDR ) budou také odzbrojovat, není ničím jiným než zbožným přáním.
Lepší označení než PR úspěch pro schválení této smlouvy nalézt nelze.
Třetici úspěchů zakončuje zrušení politiky "don´t ask, don´t tell" vůči homosexuálům sloužícím v nejkonzervativnější americké instituci - americké armádě. Tímto nejkontroverznějším krokem si Obama zamýšlel uspokojit své skalní liberální voliče.
Vánoční studená sprcha vzala republikánům vítr z plachet. A problémy republikánů nekončí: Přestože republikáni nyní ovládají část Kongresu, užívá Obamův tábor tradiční levicové taktiky obcházení legislativy skrze nařízení a regulace přes různé instituce: Tak například: Do Obamovy zdravotní reformy se nepodařilo zahrnout tzv. sekce 1233 poradenství o ukončení života. Netrval ani rok a nařízení v tichosti prosadil úřad Medicare. Nemluvil náhodou Obama ve své předvolební kampani i o větší transparentnosti?
Obamovo posunutí do středu není nic jiného než politické divadlo na voliče. Asi nejpalčivějším problémem republikánů je jejich neschopnost najít adekvátního kandidáta pro příští prezidentské volby. Okoukané staré tváře typu Newta Gingricha oslovit nedokážou v době odporu části voličů vůči starým tvářím republikánského establishmentu, ztělesněném v hnutí Tea Party. Ani Tea party však nemusí být řešením absence nových tváří. Někteří kandidáti, které Tea Party podporovala, byli pro svoji kontroverznost těžko volitelní. Pro srovnání, právě dva roky před prezidentskými volbami začala vycházet politická hvězda Baracka Obamy, nyní je na republikánské straně člověk s podobnými ambicemi v nedohlednu.
Republikáni vyhráli mid-term elections především díky Obamovým chybám. Rétorika založená na vymezování se vůči politice stávajícího prezidenta může být úspěšná u voleb druhého řádu, ale ne u prezidentských voleb. Demokratický "loser" z roku 2004 senátor John Kerry, který založil svoji rétoriku hlavně na odporu vůči Bushově politice, by o tom mohl republikánům vyprávět.

Glosa #8

6. ledna 2011 v 19:40 | Dandy |  Glosy
Evropská komise názorně předvedla, co znamená politická korektnost. Pro evropské školáky nechala vytisknout tři miliony diářů, v nichž byly zmíněny svátky muslimské, buddhistické, sikhské a dokonce i čínské. Zapomněli na malý detail - o křesťanských svátcích ani slovo. To vše jen proto, aby se vyznavači jiných náboženství necítili uraženi.
Příští rok nechá vytisknout diáře opět, pro jistotu nebude uvádět vůbec. Pro jistotu, a aby se vyvarovala dalšího trapasu. Křesťanští demokraté, kteří položili základy evropské integrace, se musí otáčet v hrobě, pokud vidí konání nynějších eurobyrokratů. EU zůstane i nadále tělesem, libujícím si v politicky korektním ptydepe. Škoda. Jen mě napadá kacířská myšlenka, zda by nebylo lepší začít evropskou integraci znova od začátku, nebo zvolit hromadný exodus členských států EU do skomírající organizace EFTA….