Listopad 2010

Proč konzervativci nejsou fašisti

30. listopadu 2010 v 20:34 | Dandy |  Politika
Na konzervativce bývá z levicových pozic často nahlíženo jako na jen o trochu umírněnější fašisty.
Oblíbený způsobem levicových proponentů, jak umlčet konzervativní argumenty a vůbec veškerá tvrzení, vymykající se mantinelům politické korektnosti je prohlásit je za rasistické či fašizoidní. Tím se stanou taková tvrzení společensky nepřijatelnými.
Bývalý americký prezident George Bush byl globálním plebsem, levicovou intelektuální elitou i politiky nesčetněkrát přirovnáván k Hitlerovi.
Nálepku fašisty si vysloužil i jeho republikánský předchůdce Ronald Reagan, když začal v levicovém Hollywoodu vystupovat proti rudým.
Byli ale fašisté, resp. nacisté konzervativní? Mohli se u nich konzervativci v něčem inspirovat?
Začněme nejdříve u fašistů. Fašismus požadoval radikální přeměnu společnosti podle ideologických svých ideologických požadavků. Cílem bylo zbořit vše staré a na troskách vybudovat novou společnost. Tím fašismus popírá jednu z hlavních premis, na nichž je konzervatismus postaven - skepse k radikálním změnám ve společnosti a vůbec odmítání všech forem sociálního inženýrství, které hlásají zpravidla levicové a totalitní ideologie.
Konzervativní myšlení je relativně pestré a v mnoha otázkách mají různé odnože konzervativního myšlení odlišné názory, viz například postoj k válce v Iráku, míra zasahování státu do ekonomiky či způsob ochrany životního prostředí. Na odmítnutí ideologizovaného vidění světa se ale shodnou prakticky všichni konzervativci bez rozdílu.
A jak se má konzervatismus k nacistické ideologii hitlerovského Německa? Zde je nutné jít až k samotným kořenům nacistického hnutí. Inspiraci čerpali nacisté u mládežnického hnutí Wandervögel (Tažní ptáci). Hnutí vzešlo z německého romantismu. Jejich hlavní myšlenkou bylo nacistické "Blut und Boden", tedy sepjetí krve a půdy, opěvování venkovského života a odmítání městské "ciivilizace" na straně druhé. Vedle toho, že jeho příznivci odmítali industriální společnost, vyznávali životní styl podobný hippies. Kromě čistoty přírody hlásali i čistotu rasovou, z níž vyplýval i antisemitismus některých skupin "tažných ptáků."
Když pomineme skutečnost, že s mnohými myšlenkami Wandervögel by se ztotožnili i dnešní zelení politici, tak za zmínku stojí, že odmítali buržoazní trojici "domov, škola, kostel."
Netřeba zmiňovat, že minimálně domov a kostel patří mezi instituce, které jsou konzervativcům svaté. Domov představuje symbol rodiny coby základní jednotky společnosti a kostel má vyjadřovat úctu ke křesťanstvím a jeho hodnotám, které jsou hlavním pilířem společnosti.
V nacistické písni Horst Wechsel Lied jsou mimo jiné opěvováni "kamarádi, které zastřelila rudá fronta a reakce." Reakcí bývají v hanopisech míněni zpravidla lidé konzervativního smýšlení. Jak fašisté, tak nacisté, sice svorně odmítali komunismus, ale mnohem více společných jmenovatelů: Odmítání "reakčních" konzervativců, ale i totalitní praktiky uvnitř států stižených těmito ideologiemi.
Kritici konzervativců z řad levice by měli přestat hledat fašisty v řadách konzervativců a začít s jejich hledáním u některých svých ideových předchůdců.
Platí to zejména o tzv. zelené levici. Zelenými tolik adorovaný Richard Klages, který o více než o jedno století předběhl v myšlení lidi jako je Al Gore, byl také zapřisáhlým antisemitou, a tedy můžeme říci, že i protonacistou.

Nejasná budoucnost ODS a TOP 09

24. listopadu 2010 v 20:43 | Dandy |  Politika
ODS TOP 09
Do letošního roku hrála neotřesitelnou roli hegemona české pravice ODS. Letošní parlamentní volby znamenaly šok nejen pro ODS, která získala hlas pouhé pětiny voličů a ve své dosavadní baště Praze ji porazila teprve rok stará TOP 09, která skončila s nevelkým odstupem za ODS na třetím místě. ODS, která původně TOP 09 podporovala jako stranu schopnou pojmout zbytek pravicových voličů, nechala vedle sebe vyrůst nebezpečného konkurenta.
Vzestup TOP 09 však nepotvrdily komunální a senátní volby. S výjimkou Prahy a Zlína se topce nepodařilo zvítězit v žádném větším městě a na mnoha místech dokonce spíše paběrkovala. Zatímco ODS získala více než 5000 zastupitelů, topka pouze o něco více než 1500. Dosáhla však mnohem lepšího výsledku než v minulosti strany ODA, US-DEU či SZ, které zaujímaly podobné postavení v českém stranickém systému jako nyní TOP 09. Oslovovaly spíše liberální středové či pravicové voliče, kteří z různých důvodů odmítali volit ODS.
Na nízkém výsledku mělo podíl několik příčin. Strana si dosud nedokázala vytvořit širší síť místních organizací, a proto nedokázala ve většině menších obcí sestavit kandidátky. TOP 09 se navíc potýká s nízkou stranickou identifikací vlastních voličů. Nesmíme také zapomenout, že voliči topky se rekrutují většinou z řad mladých lidí a mladší voliči bývají zpravidla velmi nedisciplinovaní.
V senátních volbách získala pouhé dva senátory. V tomto případě nemůže strana omlouvat svůj nízký výsledek svoji krátkou existencí. V parlamentních volbách dokázala, že je možné otřást postavením jedné ze dvou nejsilnějších stran. Kromě toho se topka podobně jako ODA snaží prezentovat jako strana založená na osobnostech, což by jí mělo právě v senátních volbách pomoci.

TOP 09 nedokázala konkurovat ODS a výsledky nasvědčovaly spíše tomu, že topka bude kráčet spíše ve šlépějích ODA a získání pozice pravicového hegemona je pro ni více než nepravděpodobné.
Vraťme se však nyní k ODS, jejíž volební lídr Petr Nečas po vyhlášení výsledků voleb prohlásil, že jeho strana přijímá výsledek s pokorou. Nečasova snaha obnovit nepříliš dobrou reputaci ODS, způsobenou propojením některých jejich členů s tzv. kmotry ale narazila na odpor vedení pražské ODS. V Praze zažila ODS historický výprask, ale to jí nebránilo sestavit koalici s ČSSD coby stranou s podobně pošramocenou pověstí. Voliči ODS, kteří doufali v katarzi pražské ODS, musejí nyní zažívat deziluzi. Svým počínáním si pražská ODS říká o ještě větší výprask a vrhá tím špatný stín na celou stranu.
Lze namítnout, že existuje i x případů, kdy naopak TOP 09 uzavřela koalici s ČSSD i v případech, kdy by bylo možné spolu s dalšími menšími stranami sestavit středopravicovou koalici. Pražský primátor má však de facto stejné postavení jako hejtman. Na důležitosti a celkové prestiži jeho funkci přidává i fakt, že stojí v čele hlavního města.
Lehké vyhlídky nečekají ani TOP 09. Karel Schwarzenberg se už nechal slyšet, že už v příštích volbách kandidovat nebude, což lze chápat i jako sdělení, že už je potřeba hledat za něho náhradu. To ale bude pro topku úkol více než nadlidský. Za svůj úspěch totiž může vděčit politickému marketingu založeném na "efektu pana knížete."
Takřka polovina všech příznivců TOP 09 z řad známých osobností uvedla přímo či nepřímo jako důvod své podpory právě osobu předsedy strany. Přestože roli u některých hrála i prostá skutečnost, že někteří z nich se Schwarzenbergem dokonce znali osobně, lze podobné chování očekávat i u řadových voličů strany. Karel Schwarzenberg sice nikdy nebyl typem opravdového lídra strany, nicméně dokázal vtisknout nové straně svoji tvář a zapůsobit na voliče svojí osobností.
Jako o možném nástupci se začíná hovořit o Jaromíru Drábkovi. Drábek se však potýká s podobným problémem jako kdysi ministr zdravotnictví Tomáš Julínek: Není schopná obhájit své jednání před voliči. Ve srovnání Schwarzenbergem působí nevýrazným dojmem a je pro voliče nezajmavý.
Lepší volbou není ani první místopředseda strany Miroslav Kalousek coby člověk těšící se špatné pověsti, který je zatížený aférami z minulosti.
Na závěr lze dodat pár věcí: Topce nezbude v dohledné budoucnosti nic jiného než těžit z osobnosti Karla Schwarzenberga. Bez něho může tato strana existovat jen těžko.
ODS může doufat, že voliči zapomenou na její kotrmelce z dnešní doby a Nečas nedopadne jako kdysi Vladimír Špidla, který chtěl také dát straně přívětivější tvář, ale neuspěl kvůli slabé pozici ve straně.

Soumrak konzervativních demokratů

16. listopadu 2010 v 17:51 | Dandy |  Politika
Blue Dog Democrats Emblem
Demokraté bývají mimo USA vnímáni jako strana sociálně liberální, stojící spíše nalevo, která na opačné straně Atlantiku suplovat úlohu evropských sociálně demokratických stran. Ve srovnání s Evropou se však jedná o stranu spíše středovou, které je z českých stran programově asi nejblíže Strana zelených.
Výsledky listopadových kongresových voleb skončily vítězstvím pravicových republikánů, což svádí k interpretaci výsledků jako prohře demokratů coby představitelů levice. Skalní voliči však demokratům zůstali a například v New Yorku zvítězili v několika okrscích demokratičtí kandidáti do Sněmovny reprezentantů s impozantním ziskem více než 90 % hlasů.
Mnohem méně se už mluví o prudkém poklesu podpory demokratů, náležejících k platformě Blue Dog Democrats. Z původního počtu 54 zástupců jich přežilo listopadovou republikánskou tsunami pouze 26. Ztráta téměř 30 zástupců z této demokratické frakce se prakticky rovná polovině z celkových více než 60 ztracených křesel ve Sněmovně reprezentantů.
Blue Dog Democrats jsou v rámci své strany specifičtí tím, že svými postoji příliš nekonvenují průměrným voličům demokratů. Levicovějšími demokraty jsou proto považováni za přestrojené republikány. Platforma "modrých psů" totiž sdružuje demokraty s názory centristickými či dokonce konzervativními. Vznikla v roce 1995 poté, co republikáni získali po několika dekádách vládu nad oběma komorami Kongresu. Zakladatel platformy Pete Green tehdy reagoval na přílišné vychýlení demokratů doleva, které je mělo připravit o voliče. Název Blue Dog Democrats má být narážkou na výraz Yellow Dog Democrats. Abraham Lincoln tak označil voliče na jihu, kteří by dle jeho slov volili demokraty i v případě, že by za ně kandidoval žlutý pes.
Samotná historie konzervativních demokratů však sahá mnohem dále. Právě zmíněné jižanské státy byly kdysi baštami demokratů. Díky společenským změnám, které nastaly od 60. let, jsou ale postupně vytlačováni republikány. V dobách, kdy bylo pro republikány nemožné ovládnout Kongres, představovali konzervativní demokraté přirozené spojence pro vlády republikánských prezidentů, jakými byli Richard Nixon, Ronald Reagan či George Bush starší.
Vše se ale změnilo v roce 1994 po tzv. Gingrichově republikánské revoluci, kdy republikáni ukázali svoji schopnost získat voliče pro dosažení většiny na Kapitolu. Historická úloha "modrých psů" tím skončila dříve než přišli ke svému jménu.
Současný trend nasvědčuje tomu, že demokraté budou v konzervativních revírech spíše již jen paběrkovat.
Přestává už platit, že názorové rozdělení v USA není dáno ani tak stranicky, jako spíše geograficky. Rozdíly mezi republikány a demokraty nabírají čím dál tím více konkrétní obrysy a stávají se mnohem více čitelnějšími pro voliče.