Květen 2010

Být znamená být vnímán, aneb několik rad pro KDU…..

31. května 2010 v 10:30 | Dandy |  Politika
KDU logo
29. květen se zapíše černým písmem do historie KDU-ČSL, protože se jí poprvé za celou její existenci nepodařilo dostat do poslanecké sněmovny. Neúspěch ale může straně přinést i něco dobrého, prostor pro vlastní sebereflexi a nápravu chyb z minulosti.
Na KDU se v poslední době snášela kritika ze všech stran, a to od některých křesťanů. Ti vytýkali či vytýkají KDU, že se nechová dostatečně křesťansky. Takový argument byl platný v době, kdy Miroslav Kalousek se svými spojenci stál v čele strany. Většina lidí, co tolik kazila KDU-ČSL mezi křesťany pověst, odešla do TOP09. Paradoxní je, že se najdou křesťané, kteří volí TOP09 a kritizují KDU za to, co napáchal Miroslav Kalousek a jeho souputníci. I křesťané můžou mít na spoustu věcí jiné názory a KDU nemůže očekávat, že jí budou volit všichni křesťané. Volí-li křesťané jiné strany než KDU, protože mají jiné názory, je to v pořádku. Pokud ale dnes někdo tvrdí, že "lidovce nevolí, protože je křesťan", je to falešná ctnost.
Sprcha kritiky se na KDU snáší za to, že musí být každé vládě a stává se tím "prodejnou děvkou."
I tento argument lze považovat za licoměrný. Pokud je KDU "prodejnou děvkou", co je potom ODS? Vždyť ta měla od roku 1992 podíl na moci prakticky pořád s výjimkou období 2002-2006 a Tošovského vlády. KDU neměla podíl na vládnutí také v jednom volebním období, a to mezi lety 1998 a 2002. Neparticipovala se ani na nynější Fischerově vládě, která trvá už mnohem déle než ta Tošovského. Ani na krajské úrovni se ODS nezdráhá spolupracovat s ČSSD.
Opravdovým problémem, na který KDU-ČSL doplatila je, že nedokáže prodat to, co nabízí. KDU-ČSL rozhodně není horší než ostatní strany, program má zpracovaný kvalitně a osobností s dobrou pověstí také dokáže nabídnout hodně.
KDU-ČSL působila na mnohé voliče nevýrazným dojmem a dávala málo o sobě vědět. Cyril Svoboda se navíc nedokázal vyjadřovat dostatečně jasně, jednoduše a srozumitelně. S tím souvisí i její katastrofální sebeprezentace strany v předvolební kampani. Heslem "Dobrý den je, když…" strana mnoho voličů přitáhnout nemohla. Grafická stránka kampaně byla sice dobrá, ale kampaň postrádala jasné sdělení a scházela jí nápaditost. V tom se může mnohému učit od strany "odpadlíků" - TOP09. Pro stranu by to nebyla žádná ostuda nechat se některými věcmi inspirovat. I od nepřátel se lze mnohému přiučit.
Dnešní kampaň se bohužel neobejde bez prvků negativity, protože jinak je nevýrazná a nedokáže na voliče zapůsobit. Nadějným příslibem byla facebooková kampaň pražských kandidátek KDU "Nejsme holky veřejné", v níž celkem vtipným způsobem zesměšňovaly snahu VV lákat voliče na pohledné kandidátky. Źel kampaň přišla až těsně před volbami a proběhla prakticky bez povšimnutí veřejnosti. Pro větší oslovení mladých lidí by měla KDU zlepšit i svoji komunikaci na sociálních sítích Facebook či Twitter, v níž také za většinou ostatních stran výrazně zaostává.
KDU-ČSL zaujímá ve stranickém systému pozici středu a silně negativní kampaní může riskovat napjaté vztahy s potenciálními koaličními partnery. Je ale nutné, aby se vymezila vůči svým soupeřům a ukázala, v čem je jiná než ostatní strany a hlavně proč ji volit.
Hlavní raison d´etre KDU-ČSL je hájit zájmy křesťanské menšiny v křesťanství nepříliš přátelsky nakloněné české společnosti. Musí získat zpět ztracené křesťanské voliče a přesvědčit lidi, že TOP09 není a ani nemůže být alternativou ke KDU-ČSL. TOP09 rozhodně nemá ambice "suplovat" KDU v roli ochránkyně zájmů křesťanů. Je třeba si uvědomit, že voliči TOP09 jsou spíše sekulární velkoměstští liberálové než křesťané. To musí nepochybně brát TOP09 v potaz, proto se bývalí lidovci uvnitř ní nebudou se svým křesťanstvím nějak zvlášť rozšiřovat.
Bývalí voliči KDU tvořili pouhý nepatrný zlomek elektorátu TOP09, pro KDU však měla tato ztráta fatální následky.
KDU má šanci na alespoň částečný reparát už na podzim a nemůže si dovolit ji promarnit. V říjnu nás čekají komunální a senátní volby. Potřebuje si uchovat své pozice v regionech a napravit své nelichotivé výsledky ve velkých městech, v nichž často nemá vůbec žádné zastoupení. Přestože KDU nebude mít v tomto volebním období zastoupení v poslanecké sněmovně, může naopak posílit v Senátu. Z roku 2004 obhajuje pouze 1 křeslo. Zbývající dva, co byli tehdy zvoleni za KDU-ČSL, přešli k TOP09.
KDU ale musí dávat najevo, že stále existuje a odchodem z poslaneckých lavic nezanikla, jak si mohou někteří voliči myslet. Jinak ji čeká osud US-DEU a ODA, které po odchodu z parlamentu upadly v zapomnění. Na závěr připomenu výrok anglického filozofa George Berkeleyho: "Být znamená být vnímán."
Netřeba dodávat, že v politice  platí dvojnásob.

Glosa #5, která se zvrhla v povolební komentář

30. května 2010 v 17:32 | Dandy |  Glosy
Letošní volby skončily politickým zemětřesením. Řada lidí dala najevo znechucení nad Paroubkovým populismem a ČSSD s komunisty mít většinu nebude. Po tomto neúspěchu se dle některých Paroubek vydal hledat štěstí do Bradavic. Nejeden mladší volič ztrácí s jeho odchodem smysl existence, protože se již nebude mít do koho strefovat.
Sotva se odporoučel jeden populista, hned už natupuje druhý. Paroubkův populismus, který už iritoval i ty méně chápavé, nahradil sofistikovanější populismus 2.0  Radka Johna a jeho Věcí veřejných.
Mnoho už toho bylo napsáno o "vítězství pravice." Uvozovky jsem napsal schválně. ODS s TOP09 také většinu dohromady nedají. Přizvat si budou muset právě Věci veřejné, politické těleso na pravolevé ose nezařaditelné, politicky nedefinovatelné a hlavně populistické. Nazývat takovou koalici středopravou, či dokonce pravicovou je přinejmenším zavádějící a nepřesné, v horším případě výsměchem celé pravici. Radost pohledět na Poslaneckou sněmovnu, v níž bude zasedat 5 stran, z toho 1 antisystémová a 2 populistické.
Tsunami tzv "nových" stran smetla lidovce. Budou citelně chybět, co dodat více. Snad to nebude nadlouho.
Někteří voliči nyní možná zažívají euforií, protože se jim podařilo docílit změny. Jak už jsem psal minule, vystřízlivění může být pro některé velmi kruté.....



Než budou sečteny všechny hlasy....

28. května 2010 v 15:44 | Dandy |  Politika

Volby2010
Letošní volby provází všeobecné znechucení nad současnou politikou. Cynismus voličů ještě umocňuje negativní kampaň, do níž byly zvláště největší strany ochotny investovat desítky milionů korun. Přesná čísla se pravděpodobně nikdy nedozvíme, protože u mnohých počinů ani není známý zadavatel.
Za zmínku stojí připomenout několik jevů spojených s letošními volbami. Začněme tou nejmladší generací voličů. U ní můžeme pozorovat silně zakořeněný antiparoubkismus. Důvody jsou celkem pochopitelné. Jeho pohrdání později narozenými mu popularitu přinést nemohlo. Jeho podíl na zhrubnutí české politiky je také nepochybný. Nemluvě o jeho stycích s pochybnými lidmi a přivedení Davida Ratha, za něhož se z hulvátství stala norma.
Přes to všechno i tzv. facebooková generace ukazuje, že není o moc lepší než dva zmínění pánové. Místo, aby na hrubost a aroganci odpověděla svojí noblesou, slušností a inteligencí, zakládáním skupin typu "Paroubek je vypatlanej debil/vyjebaná mrtka" se jenom snižuje na úroveň těch, co kritizují.
S mladší generací je spojen další jev - mezigenerační polarizace. Ukázal na to i klip Mádla a Issové "Přemluv bábu."
Celý klip je přehlídkou trapnosti, paušalizování a nelze ho brát vůbec vážně. Pár lidí se jim podařilo pobavit, ale deklarovaného cíle nedosáhl - diskusi se jim vyvolat nepodařilo. Za pár týdnů veškerý povyk po něm utichl. Ti mladší můžou hořekovat nad tím, že tolik starších volí ČSSD nebo dokonce KSČM. Řada z nich má však také podíl na vysokých ziscích obou levicových uskupení, protože volit vůbec nechodí.
Před 4 roky se voliči soustředili převážně na dvě hlavní strany - ODS a ČSSD. Minulé parlamentní volby znamenaly pro všechny menší strany poměrně citelné ztráty. Dokonce se zdálo, že náš stranický systém postupně směřuje k bipartismu, resp. k nějaké formě bipolárního uspořádání.
Vše se ale změnilo, protože v letošních volbách dochází k ještě většímu zvýraznění tendence voličů z loňských evropských voleb dát hlasy nějaké nové straně. Zatímco minulý rok se ani jedné z "nových" menších stran uspět nepodařilo, dnes můžeme potenciálních "nových" stran s šancí na zisk mandátu napočítat několik. Zejména napravo od středu můžeme čekat výrazné překreslení politické mapy.
První z "nových" stran je TOP 09. Uskupení stojí na jedné osobě v popředí (Karel Schwarzenberg) a druhé (Miroslav Kalousek), v roli jeho šedé eminence. Kalouskovo spojení se Schwarzenbergem se ukázalo jako dobrý tah, dokázalo zastínit temnou minulost některých prominentů "topky". Je třeba si však uvědomit, že Karlu Schwarzenbergovi je již 72 let a jeho "politická životnost" je vzhledem k vysokému věku výrazně omezená. Dokáže strana po Schwarzenbergovi najít adekvátní náhradu, nebo ji čeká podobný osud jako ODA či Unii svobody?
Za zmínku stojí, že úplně na začátku chtěl Kalousek nabídnout voličům "opravdu konzervativní stranu." Pokud to měl jako hlavní cíl, jeho úsilí se ale minulo účinkem. S konzervatismem a jeho akcentací by strana u voličů příliš nepochodila. Volí ji totiž většinou lidé, co svým smýšlením konzervativní vůbec nejsou, zrjména mladší velkoměstští liberálové. Jim bezpochyby kromě sympatického knížete imponuje i  extrémní liberalismus TOP09. Kromě toho se na jejich předvolebním klipu se podílel David Černý, jehož excentrické projevy lze označit různými způsoby, jen ne jako konzervativní. Na jejich předvolebním koncertě pro Karla vystoupila také undergroundová skupina The Plastic People of  The Universe. Nic proti nim, ale průměrný konzervativní volič má trochu jiný vkus.
Je vůbec TOP 09 stranou konzervativní jen proto, že to má ve svých programových zásadách? Nebo proto, že v jejím čele stojí aristokrat a svojí image se snaží vyvolat v lidech pocit nostalgie?
TOP 09 rozhodně není konzervativní stranou, přiléhavější je označení strana pro snoby.
Velkou šanci výrazně promluvit do volebního výsledku má i strana Věci veřejné. Údajně měla hrát roli strany, která má lovit hlasy lidí nespokojených s ODS. Svým populismem ale zdatně sekunduje rivalské straně ODS - ČSSD. Věci veřejné však při svém populismu volí mnohem sofistikovanější formy než ČSSD. Zatímco sociální demokracie tvoří svůj volební program na základě průzkumů veřejného mínění, Věci veřejné tvoří svůj program přímo na základě průzkumu mezi svými potenciálními příznivci, který měla přímo na svých vlastních stránkách. Nelze se proto divit, že ČSSD útočí na VV podobně nevybíravým způsobem jako na ODS či TOP09.
Kde nepomohl VV jejich populismus, snaží se lákat voliče svými pohlednými kandidátkami. Stane-li se rozhodování voličů podle vzhledu kandidátek jedním z kritérií, klesne česká politika ještě o něco hlouběji, zvláště pokud ony sličné kandidátky zasednou v poslaneckých lavicích.
Vedle mladých krásek obsadily čelná místa na kandidátkách této strany, která si za cíl vytyčila boj s korupcí, podnikatelé napojení na špičky Věcí veřejných. Za volitelná místa museli stranu zasponzorovat tučným obnosem, který se jim ale v případě zvolení několikrát vrátí. Zbavit se "politických dinosaurů" výměnou za podnikatele úzce napojené na politické strany VV či ODS (případně obě z nich) je hodně nepovedený černý humor.
Musí být lidé, co jsou v politice už 20 let nutně horší než ti noví? Pokud by voličům opravdu vadili, mohli využít možnost preferenčních hlasů. Je to stejné jako s iniciativou, nabádající voliče k zaškrtnutí 4 kandidátů zespoda. Nightwork nemá pravdu, když zpívá, že "horší už to být nemůže." Nikde není napsané, že ti na spodních místech kandidátky disponují lepšími kvalitami než stávající politici. Proč také volit a priori někoho, o kom ani nevíme, co je zač?
Třetí stranou, která má nějakou šanci prosadit se, je Strana práv občanů - Zemanovci. Řazena bývá spíše nalevo, ale jejím hlavním rysem je pragmatismus. Řeší podobný problém jako TOP 09. Více než o kterékoli jiné straně platí (a napovídá tomu i název), že stojí pouze na jedné osobě. Strana o sobě jinak příliš vědět nedávala a pravděpodobně spoléhá na to, že osobnost Miloše Zemana bude pro voliče dostatečně silným magnetem. Většina voličů by asi měla problém s vyjmenováním alespoň jednoho dalšího politika s SPO. Pár by si možná vzpomnělo na politické vysloužilce ze Zemanovy vlády.
Pokud se lidi rozhodnou volit jednu z "nových" stran, protože jim konvenuje jejich program, ideové směřování či osobnosti, je to samozřejmě v pořádku. V případě Věcí veřejných lze ale mluvit spíše jen o osobnostech, protože postrádají jak ideové zakotvení, tak skutečný program. Najde se ale mnoho takových, co si od těchto stran slibují změnu. Jsou mezi nimi hlavně mladší lidé, u níž hraje velkou roli nezkušenost, neznalost a neschopnost orientovat se v současné politice. Poměrně překvapivě i velká část inteligence téměř každé volby hlasuje pro jinou menší liberální stranu, a slibuje si od toho, že konečně přinese změnu. Takové lidi čeká po volbách velmi nepříjemné vystřízlivění nebo chcete-li povolební kocovina.

Vyhlídky české křesťanské politiky

19. května 2010 v 15:12 | Dandy |  Politika
krest_politika
Českou společnost můžeme považovat za jednu z nesekularizovanějších, ne-li dokonce úplně nesekularizovanější v Evropě. Přesto, či možná paradoxně právě proto zde měl křesťansko demokratický proud vždy svoje zastoupení.
Po roce 1989 měly parlamentní zastoupení dokonce dvě strany s křesťanstvím v názvu. Vedle KDU-ČSL, která zastupovala voliče spíše z malých měst a venkova, existovala i Křesťanskodemokratická strana (KDS). Její členové se naopak rekrutovali spíše z řad katolických intelektuálů. KDS neměla sama šanci na překročení 5% hranice a v roce 1996 se sloučila s ODS. Za zmínku stojí i naprosto marginální a dnes
již zaniklé
uskupení Křesťanskosociální unie, založené bývalým lidovcem Josefem Bartončíkem, po Sametové revoluci obviněným ze spolupráce s StB.
Samostatnou kapitolu představovala strana s názvem Volba pro budoucnost. Uskupení vzniklo před volbami v roce 2002,
a sdružovalo převážně křesťany s evangelikálních církví. Volba pro budoucnost se profilovala jako konzervativní strana a odmítavě se stavěla vůči vstupu Česka do Evropské unie.

Vzhledem ke svému úzkému zaměření hlavně na evangelikální voliče ale neměla šanci uspět.
Dnes zůstala jedinou relevantní křesťanskou stranou KDU-ČSL. Ta se ale dnes potýká hned s několika problémy. Prvním je nepřítomnost silného lídra. KDU-ČSL hledá adekvátní náhradu za Josefa Luxe.
Za posledních více než 10 let strana pětkrát změnila svého předsedu. Nepřítomnost lídra KDU nejvíce pocítila v době předsedávání Jiřího Čunka, kdy strana působila jako vojsko bez generála, což straně rozhodně na pověsti nepřidalo.
Strana se v posledních letech také potýká s drastickým úbytkem členské základny. Zatímco v roce 1990 se mohla pochlubit více než 96 tisíci členy, nyní již to není ani polovina z tohoto počtu.
Kromě úbytku členů musí KDU čelit i celkovému poklesu popularity ve volbách na všech úrovních.
Největším problémem KDU dnes není odchod Kalouska a lidí jemu blízkých do nové strany TOP 09. TOP 09 lidovcům příliš mnoho hlasů vzít nemůže. Není totiž křesťanskou stranou ani dvojče KDU, jak se nám snaží vsugerovat někteří novináři. Formálně je TOP 09 sice konzervativní stranou a ve svých programových východiscích se podobně jako ODS vágně odkazuje na to, že "vychází z evropských tradic křesťansko židovské kultury." Jejími voliči jsou ale spíše tzv. "velkoměstští liberálové," smýšlející sekulárně a v životě by je nenapadlo dát hlas KDU. TOP 09 celkově způsobila lidovcům spíše nepatrné jizvy a odchod některých problémových členů křesťanským demokratům spíše prospěl.
Mnohem větším problémem je pro KDU ztráta důvěry u samotných křesťanských voličů. Najde se dokonce řada takových, co považují nevolit KDU za ctnost. Největší zásluhu na poklesu popularity strany má patrně její bývalý předseda a dnešní místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Rapidní propad voličské podpory můžeme pozorovat zejména po aféře se Stanislavem Grossem. Na důvěryhodnosti jí nepřidalo ani Kalouskovo povolební prázdninové extempore v roce 2006, kdy měl v úmyslu jít do vlády s ČSSD podporované komunisty(!).
Strana se dosud nedokázala vzpamatovat z  Kalouskova působení, které nadělalo KDU nedozírné škody.
Křesťané jsou v Česku menšinou a většinová společnost má ke křesťanství vztah lhostejný či odmítavý. V tom právě tkví raison d´être křesťanské strany v Česku. Měla by zastupovat zájmy křesťansky smýšlející minority. Taková strana má potenciál oslovit daleko více než 5 % voličů ,ale mainstreamová strana s podporou jako ODS nebo ČSSD se z ní stát nemůže. Jejími prioritami by mělo být dořešení vztahu státu s církvemi, podpora charitativních organizací či podpora zákonů na ochranu svědomí.
Kromě toho by se KDU také měla více zaměřit na oblast zahraniční politiky. Ve svém programu
vyjadřuje podporu spolupráci v rámci EU či podporu ochrany lidských práv ve světě. Existují ale důležitá zahraničněpolitická témata, které strana opomíjí. Cyril Svoboda se nechal několikrát slyšet, že strana má s ODS společný pohled na transatlantickou spolupráci a s ČSSD zase postoj k EU. KDU by jako konzervativní strana měla klást větší důraz právě na oblast spolupráce s USA, o níž není v programu jediná explicitní zmínka, nepočítám-li její podporu aktivit uvnitř NATO. Dále by měla zaujmout jasný postoj v otázkách spjatých s Blízkým východem.
V dnešních volbách se KDU-ČSL patrně do parlamentu dostane, protože se může spolehnout na relativně stabilní voličskou základnu. Musí ale přesvědčit křesťanské voliče o tom, že hájí jejich zájmy a prezentovat své názory dostatečně jasně a srozumitelně.