O mrtvých jen dobře....

28. dubna 2010 v 18:27 | Dandy |  Politika

V poslední době jsem na blog psal hlavně své postřehy z přednášek politiků a minulý týden si po dlouhé době na své přišli i lidé z BJ, kteří jinak na můj blog nechodí. Od napsání posledního článku, zabývajícího se politikou, už uplynul více než měsíc. Během té doby se přihodila tragédie, která otřásla Evropou. Polsko ztratilo při letecké havárii u Smolenska prezidenta a část své národní elity. Z nadpisu asi tušíte, o čem bude dnešní článek…
Tragédie dokázala v Evropě vyvolat alespoň dočasně vlnu solidarity a dostalo se i na slova uznání zesnulého prezidenta Kaczynského. Nicméně za jeho života na něm levicová a liberální (případně levicově liberální) média nenechala nit suchou. Varovala před nenávistným, zpátečnickým, homofobním a bigotním "kaczystickým" režimem, dopouštějícím se zvůle na nebohých
menšinách.
Španělský senát dokonce vydal v roce 2007 výzvu, aby se španělská vláda ujal ochrany polských veteránů, kteří bojovali za občanské války v řadách interbrigád, protože jim měla hrozit perzekuce. Celá věc se ale měla trochu jinak. Na mnohé z nich se totiž vztahoval tzv. zákon o deestebakizaci, který odebíral privilegia bývalým komunistickým činovníkům. Řada bývalých interbrigadistů byla zároveň aktivními komunisty, proto se mohlo tolik domnělých
"hrdinů" cítit dotčeno politikou polské vlády.

Lze celkem pochopit, že, Kaczynski byl jako konzervativní politik svými názory na otázky potratů či svazků homosexuálů liberálům trnem v oku. Je třeba ale dodat, že pro-life agenda pro něho rozhodně nepatřila k hlavním bodům jeho politického programu. Lichá je i jeho nálepka homofoba štítícího se homosexuálů. Léčbu homosexuality a ani jiná omezení 4 |% menšiny Kaczynského strana Právo a spravedlnost nikdy nehlásala Bez problémů vycházel s německým liberálním ministrem zahraničí Guido Westerwellem, který se veřejně hlásí k příslušnosti k 4% menšině.
Lech Kaczynski byl obyčejný konzervativní politik. Od svých ostatních evropských kolegů s podobným smýšlením se lišil pouze svým zvýšenou akcentací
morálních otázek. To je dáno i jedinečnou povahou polské společnosti, kde hraje náboženství větší roli než ve většině ostatních zemí Evropy. V ekonomických otázkách zastával se svoji stranou Právo a spravedlnost (PiS) etatističtější postoje než bývá u pravicových stran zvykem.
Právo a Spravedlnost se profiluje poměrně silně euroskepticky.
V Evropském parlamentu tvoří PiS společnou frakci s britskými konzervativci či naší ODS a několika menšími konzervativními stranami. O žádném extremismu zde nemůže být řeč. Velké chyby se nicméně strana PiS dopustila tím, že do vlády přizvala dvě extremistické strany Ligu polských rodin a
Sebeobranu.
Vláda Jaroslava Kaczynského, bratra zesnulého prezidenta, vystupovala velmi silně protirusky, což státům EU jako Německo přidělávalo vrásky na čele. Polská zahraniční politika mohla vypadat na první pohled arogantně. Musíme si však uvědomit, že Polsko má ve své blízkosti dvě země, s nimiž nemá zrovna nejlepší historickou skutečnost - Rusko a Německo. Zvláště když německý kancléř Gerhard Schröder podepsal za zády ostatních středoevropských zemí dohodu s Ruskem o vybudování plynovodu vedoucího Baltským mořem.
Na závěr je nutno říct, že ani pohřeb Lecha Kaczynského se neobešel bez kontroverzí. Pomineme-li debatu o místo jeho pohřbu, tak nejvíce zarážející byla nepřítomnost představitelů EU a jejích nejdůležitějších zemí. Jejich absence nahrává na smeč všem euroskeptikům, kteří zde mohou správně poukazovat na to, že EU hlásá solidaritu členských států, ale nedokáží projevit ani elementární slušnost svoji účastí na pohřbu hlavy státu, zasaženého tragickou událostí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama