Štvanice na katolickou církev

7. dubna 2010 v 21:42 | Dandy

Římskokatolické církvi se dostalo před velikonočními svátky zvýšené pozornosti médií. Nebylo to ale kvůli nejvýznamnějším křesťanským svátkům, ani tak často propíraným tématům jako jsou potraty, partnerství homosexuálů či rozvody. Katolická církev musela čelit kritice ze všech stran za zneužívání nezletilých dětí jejími duchovními v zemích jako Irsko , Rakousko, Německo či USA.
Celá kauza vygradovala v sobotu, kdy osobní kazatel Benedikta XVI. Raniero Cantalamessa měl přirovnat kritiku katolické církve k antisemitismu. To samozřejmě muselo pobouřit jak samotné oběti obtěžování, tak i židovskou komunitu. Jenomže celá věc se měla trochu jinak než nám líčila média snažící se napást na kritice "zlé" katolické církve. Zmíněny kazatel v uvedeném výroku pouze citoval slova z dopisu přítele, který se sám hlásí k národu dodnes snášejícímu otevřené či skryté projevy antisemitismu. Odsoudil v něm útoky na církev a přenesení osobní viny na kolektiv či využívání stereotypů přirovnal k projevům antisemitismu.
Celkově je ale snahou médií najít něco, čím by se dala katolickou církev očernit. Církvi je často vytýkána i nedostatečná snaha omluvit se obětem. Lze však pouze pochybovat o tom, že by nějaká oběť dokázala oběti a média uspokojit. O Velikonocích samozřejmě moderátoři zpráv na ČT nezapomněli připomenout, že papež ve svých velikonočních projevech nezmínil onu tolik propíranou aféru. Jakoby skandály měly něco společného s Velikonocemi.
Církev, nejen ta katolická, přestavuje snadný terč pro potenciální kritiku. Staví se totiž mimo jiné do role nositelky morálních hodnot. O to strmější je pak kritika, pokud se ukáže její selhání v morálních otázkách. Církev se pak pro senzacechtivé novináře stává vítaným soustem. Několik v celibátu žijících kněží, u nichž se prokáže zneužívání, dokáže vyvolat mnohem větší senzaci než tisíce dětí trpících násilím za zdmi svého domu. Nehledě na to, že většina případů zneužívání se děje přímo v rodinách. Zrušení celibátu by rozhodně pedofilním skandálům nezabránilo. Vždyť právě v Rakousku, kde pověst katolické církve utrpěla asi nejvíce ze všech postižených zemí, se nejhrůznější případ pedofile - týrání dětí v domě Josefa Fritzla, udál v navenek spořádané a harmonicky fungující rodině.
Katolická církev nyní zakouší umírněnější formu toho, co sama s oblibou praktikovala v době středověku - hon na čarodějnice. Jako už mnohokrát v její historii tím utrpí její image, ale hrůzné smrti upálením se žádný z kněží obávat nemusí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | 7. dubna 2010 v 22:05 | Reagovat

Jsem rád, žes tohle zmínil ... když se propíral ten citát, napadlo mě přesně to samé. Bohužel či snad bohudík (to neumím posoudit) existují témata, která jsou v rámci veřejné debaty "nedotknutelná". Antisemitismus k nim patří, a proto (i když ono přirovnání svou logiku mělo) je nemoudré ho brát do úst. Což samozřejmě nic nemění na tom, že novinářská interpretace celé té věci byla vysloveně hlupácká.

Pokud jde o "hon na církev", můžeš se zlobit, ale jde do jisté míry o věc přirozenou. Setrvává -li ve společnosti, která se vzdala řady svých hodnot, instituce tyto hodnoty připomínající (a co hůř, dokonce vyžadující!), je žádoucí dokázat, že byla překonána. Zdiskreditovat, zkritizovat, morálně pohanět. Jen tak si mohou masy zachovat pocit "čistého svědomí". Není to hodné odsouzení jako spíš politování ... a otázkou je, co s tím udělá církev?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama