Jak se stát ruským vazalem

13. ledna 2010 v 22:45 | Dandy |  Politika
Zajištění energetické bezpečnosti a vymanění se ze surovinové závislosti na Rusku představuje jednu z hlavních aktuálních výzev EU. Ne náhodou byla energetická bezpečnost i jednou ze tří hlavních priorit českého předsednictví. Dočasné přerušení dodávek plynu z Ruska ukázalo potřebu řešení této pro Evropu palčivé otázky.
V první polovině loňského roku se Česko ne příliš úspěšně snažilo dosáhnout pokroku při vyjednávání stavby plynovodu s poetickým názvem Nabucco. Nicméně se nepodařilo získat pro tento projekt mezi ostatními členskými státy dostatečnou podporu a jeho budoucnost je proto nejistá.
Existuje dokonce stát, který se kvůli podmínkám vstupu do EU stal v oblasti energetiky zranitelnějším. Je jím postsovětská Litva. Dvě třetiny veškeré elektrické energie zde dodávala jaderná elektrárna v Ignalině. Ignalinská jaderná elektrárna měla bohužel stejný typ reaktoru jako nechvalně proslulá elektrárna v Černobylu. Nelze se proto divit, že mnozí Ignalinu vnímali jako potenciální zdroj nebezpečí opakování dnes už skoro čtvrt století starých událostí. Proto se ve smlouvě o vstupu do EU musela zavázat uzavřít do pěti let její oba bloky této kontroverzní elektrárny. Po jejím uzavření se z vývozce elektřiny stal její dovozce závislý na blahovůli okolních států. Nepříliš záviděníhodná situace pro zemi, která kromě dvou států EU (Polsko a Lotyšsko) hraničí i s Běloruskem a ruskou kaliningradskou enklávou.
Vraťme se ale od jaderné energie zpět k plynu. Putinovskému Rusku nahrává i nadbíhání některých politiků z největších evropských zemí. Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder vyjednal s Ruskem na konci svého úřadování plynovod vedoucí mimo území Polska a pobaltských zemí. Pokud bude mít Rusko problém s některým ze svých bývalých vazalů, Němci se o přísun životně důležitých surovin bát nemusí. Tím dal všem zemím střední a východní Evropy jasně nesrozuměnou, že zájmy Německa, potažmo Ruska jsou mu přednější než evropská integrace. Zkrátka evropská spolupráce jak má být. Schválně jsem uváděl, že tento bývalý socialistický kancléř považuje za prioritní i zájmy Ruska. Odměnou za jeho věrné služby této východní velmoci mu byla trafika ve firmě Gazprom, která slouží ruské garnituře jako nátlakový prostředek při uplatňování své zahraniční politiky.
Politiky s rusofilskými sklony najdeme i v Česku. Nepřekvapí, že lidi vystupující ve prospěch ruského samoděržaví najdeme hlavně v řadách ČSSD. Řada jejích prominentních členů se rekrutuje z řad bývalých členů KSČ či lidí s vystupováním normalizačních funkcionářů. V Schröderových šlépějích kráčí náš bývalý premiér Jiří Paroubek, který patří ke druhé skupině. Naposledy o tom přesvědčil loni v létě, kdy bez vědomí oficiálních představitelů setkal s ruským premiérem Vladimirem Putinem. Při debatě o radaru se kromě Paroubka vyznamenal v prosazování politiky kremelské garnitury i jeho stranický kolega exkomunista Lubomír Zaorálek. Při poslechu těchto dvou pánů lze těžko věřit tomu, že od Ruské tajné služby FSB nedostali ani kopějku.
Vstřícnější politika vůči SSSR a posléze Rusku byla na Západě vždy doménou spíše levicových stran. Politiky schopné navázat vřelé vztahy s ruským medvědem lze i na pravé straně politického spektra. Úzké styky s Ruskem udržuje už dlouhou dobu pravicový italský premiér Silvio Berlusconi. Tomu by se zase líbilo, kdyby plyn do Itálie tekl z Ruska potrubím plánovaného plynovodu South Stream. Netřeba dodávat, že jde o ruský konkurenční projekt plynovodu Nabucco. Berlusconi jako mediální magnát rozhodně v důchodu žádnou sinekuru v ruských službách pro obživu potřebovat nebude. Premiéra a cassanovu v jedné osobě musí při návštěvách postsovětských polodespotů Putina a Lukašenka mrzet jediná věc. Ani sebevětší vliv jeho sdělovacích prostředků mu nemůže zajistit ve své zemi takovou moc, jakou mají oni.
Gerhard Schröder už je naštěstí v politickém důchodu. Berlusconi, Paroubek a Zaorálek jsou ale stále ještě při síle a nic nenasvědčuje tomu, že by se chystali výnosné povolání politika opustit. Bohužel. S přispěním zelených fanatiků brojících proti všemu jadernému může být celá EU na nejlepší cestě stát se ruským vazalem. Co se na konci 17. století nepodařilo osmanským Turkům, může se povést vzmáhajícímu se ruskému medvědovi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama