Listopad 2009

Proč u nás mladí volí pravici

19. listopadu 2009 v 18:28 | Dandy
Mladší lidé jsou obvykle idealističtější než ti dříve narození. I proto smýšlí většina mladých lidí spíše levicově. Naopak ti starší už jsou většinou vystřízlivělí a uvažují konzervativněji, což je předurčuje k podpoře pravice. Postupnou přeměnu smýšlení vystihuje výrok Winstona Churchilla "Kdo nebyl ve dvaceti letech
komunistou, nemá srdce. Kdo jim zůstal ve třiceti, nemá rozum."
Ve mnoha západních zemích opravdu je procentuální podíl pravicově smýšlejících přímo úměrný rostoucímu věku. Například v Německu volilo v letošních volbách postkomunisty 20% prvovoličů, SPD za nimi sice zaostávala o 3 procenta. Nadprůměrnou podporu měla mezi nimi i další levicová strana - Zelení. Dostali hlas od 15% nejmladších voličů. Pokud by o složení Bundestagu rozhodovali pouze prvovoliči, "Angie", jak se staronové kancléře přezdívá, by se černo-žlutou koalici sestavit nepodařilo a musela by si přizvat ještě zelené či piráty.
Podobný jev je možné sledovat například i ve Spojených státech. Zatímco starší lidé volí většinou konzervativní republikány, mladší upřednostňují spíše levicově-liberální demokraty. I ve Francii podpořila v posledních prezidentských volbách většina mladých socialistickou kandidátku Ségolene Royalovou na úkor pravicového Nicolase Sarkozyho.
Česko je ve srovnání se zmíněnými zeměmi anomálií. V předvolebním průzkumu mezi prvovoliči z roku 2006 suverénně zvítězila ODS s 39 % hlasů. Sociální demokracie by se musela spokojit s polovinou tohoto podílu. Tristně dopadly pro ČSSD virtuální volby na sociální síti, sdružující převážně mladé lidi, k nimž se počítám i já. Nejenže se nepřiblížila vítězné ODS, která vede s 32 % ,ale s 4,8 % podporou by se nedostala ani do parlamentu. Druhá by navíc skončil s 23 % hlasů plagiát ODS s názvem TOP 09. Je sice pravda, že virtuální volby nemohou plně odrážet přesné volební výsledky. Skutečná účast mladší části populace je nižší než průměr mnoho "virtuálních" voličů by k volbám ve skutečnosti vůbec nešlo. Vysokou podporu si lze vysvětlit také schopností obou pravicových subjektů oslovovat lidi na internetových sociálních sítích. Virtuálním volbám ale nelze upřít schopnost ukázat celkové tendence převážně mladých voličů. A verdikt pro levicové strany zní neúprosně: U "později narozených" podporu ve volbách nenajdete.
Proč je u nás levice mezi mladými tak neoblíbená? Samotné slovo levice se dokázalo za 40 let komunismu zprofanovat. Mezi mladšími voliči, ač už komunismus nezažili, může samotné slovo levice vyvolávat asociace s totalitním režimem. Sociální demokracie působí na většinu mladých lidí jako parta nesympatických papalášů, která je pro všechno, jen ne "cool." Ztělesněním všeho, co mladí nesnáší, se stal nynější předseda ČSSD Jiří Paroubek. Neodpustitelného hříchu se v očích alternativně smýšlející mládeže dopustil rozehnáním Czechtechu. Generaci mých vrstevníků případně lidí ne o mnoho starších než já si nenaklonil ani svým hrubým a arogatním slovním vystupováním a svým pro nás mladší už archaickým slovníkem normalizačního komunistického aparátčíka. Mladé lidi si Paroubek zřejmě navždy odcizil svojí reakcí na útoky vajíčky z letošní předvolební kampaně do EP, když je vyháněl do cukrárny na "cuc na klacku."
Přitom to byl právě Paroubek, kdo chtěl stranu více otevřít mladším a vzdělanějším lidem. Nyní ČSSD nezbývá než si udržet svoje skalní voliče rekrutující se převážně z řad seniorů svými sliby o ráji důchodců, v němž budou pošťáka s nesoucího důchod vyhlížet ne dvanáctkrát, ale světe, div se třináctkrát do roka.
Nízkou oblibu levice mezi mladými lze také vysvětlit i jejich hmotnému zabezpečení. Sliby o sociálních jistotách mezi nimi většinou na úrodnou půdu nepadnou. Mladí jsou svým smýšlením většinou liberální jak v ekonomických, tak v sociálních otázkách. Proto mezi nimi má nadprůměrně vysokou podporu ODS, ale i menší liberální a méně pravicové strany jako zelení, Věci veřejné či SNK-ED. Poměrně zajímavým úkazem je vysoká podpora TOP 09, která samu sebe proklamuje jako konzervativní. Příčinou její vysoké podpory u mladých může být i sympatický kníže Karel Schwarzenberg a také její liberální ekonomický program. Voliči TOP 09 jsou mnohdy přes svůj nízký věk velmi pragmatičtí a příliš jim nevadí temná minulost a nepříliš dobrá pověst jejího zakladatele Miroslava Kalouska. Nejdůležitější jsou schopnosti politika, morálka je až na druhém místě, myslí si většina z nich.
Ne každý ale volí pravicové strany ze svého přesvědčení. Existuje početná skupina názorově nevyhraněných, co volí pravicové či spíše nelevicové objekty spíše z nouze a ze znechucenosti nad konáním Jiřího Paroubka a jeho soudruhů.
Jiří Paroubek kdysi řekl, že mnozí lidé (tj. hlavně ti mladší) vyznávají ve skutečnosti levicové hodnoty, ale nevědí o tom. Určitě existuje mnoho takových ,co se považují za pravičáky, ale ve skutečnosti jimi nejsou. Sám Paroubek si svým chováním popudil většinu mladých natolik, že i ti co smýšlejí ve skutečnosti spíše levicově raději zůstanou doma, nebo budou se skřípěním zubů hlasovat pro ODS, TOP 09 případně další nelevicové strany.

Glosa #1

16. listopadu 2009 v 22:13 | Dandy |  Glosy
Po dlouhé době jsem se dnes stal nedobrovolným divákem nováckých televizních novin. Stačily 2 minuty a už se mi z nich udělalo nevolno. A to neukazovaly žádný drastický snímky ze smrtelných autonehod či týraných dětí, jak mívají jejich reportéři v oblibě. Bohatě stačilo, že moderátor hlavní zpravodajské relace Rey Koranteng nezná křestní jméno nejznámějšího českého astrofyzika Jiřího Grygara, jehož překřtil na Jana. Českému plebsu ale samozřejmě tak frapantní projev diletantství vadit nebude. Nadále se bude každý večer po půl osmé se stejným zaujetím bavit sledováním havárek, vražd a reportáží se zvířátky na závěr.

Strana politiků na odpočinku

15. listopadu 2009 v 21:25 | Dandy |  Politika
20 let po Listopadu provází kromě mnoha jiných jevů nespokojenost se zavedenými politickými stranami. Není proto divu, že v posledním roce se s novými politickými uskupeními doslova roztrhl pytel.
Těm, co nebyla ODS dostatečně echt pravicová, založili pod vedením Petra Macha Stranu svobodných občanů. Kalouskovi se zase rozplynul sen o posunutí KDU více napravo či dokonce fúzi lidovců s ODS a na zelené louce vytvořil se svoji klikou TOP 09.
Nalevo zase vycítil svoji příležitost Miloš Zeman resp. spolek jeho sympatizantů skrývající se pod názvem Společnost přátel Miloše Zemana. Výsledek nové Strany práv občanů je navzdory Zemanovým bohatým politickým zkušenostem prozatím více než rozpačitý.
Svoji roli zde určitě hrají i vnější okolnosti. Nabídka levicových stran je v Česku saturovaná. Typický český levicový volič je při svém rozhodování poměrně konzervativní. Sází na osvědčenou značku. Pokud se u nás levicový elektorát přelévá, tak hlavně mezi dvěma nejsilnějšímí stranami - sociálními demokraty a komunisty. Pro "levicovou TOP 09" zde příliš mnoho místa nezbývá.
Potenciální voliče může Zemanovi ubrat i jeho neochota jít se svoji kůží na trh. Dělá podobnou chybu jako před 11 lety předseda Unie svobody Jan Ruml, který se rozhodl nekandidovat v parlamentních volbách. I to mohlo mít nezanedbatelný vliv na poměrně slabý výsledek tehdy nové strany.
Strana práv občanů navíc připomíná spíše klub politiků v důchodu a ne relevantní politické uskupení. Mnohem více by ji slušel název "Strana politiků na odpočinku." Političtí dinosauři navíc s vzezřením či dokonce minulostí normalizačních papalášů jakými jsou pánové Grégr, Schling nebo Šlouf, neudělají dojem na nikoho soudného. Oslní možná nostalgiky po opoziční smlouvě, vyskytují-li vůbec takoví.
Nadějí by pro stranu mohl být autobus Zemák, který se strana chystá užít při své kampani. Nynější "důchodce z Vysočiny" s ním v době své největší slávy objížděl se spolustraníky republiku a slavil úspěch podáváním guláše na českých a moravských náměstích. Třeba to vyjde i napodruhé.
Nebo by musel Jiří Paroubek udělat takový kotrmelec, jimž by si proti sobě poštval své skalní voliče. Při Paroubkově bezmezném populismu ve spojení s otrlostí většiny voličů sociální demokracie můžeme něco takového čekat jen těžko.
Miloš Zeman bude nejspíše i nadále objímat na Vysočině stromy a vyruší ho při tom jen návštěva Václava Klause. Naopak Jiří Paroubek si k neradosti mnoha českých uživatelů Facebooku darované papuče do politického důchodu zatím nejspíše neobuje.

Kříže dolů, aneb Evropou prochází strašidlo politické korektnosti

11. listopadu 2009 v 17:52 | Dandy |  Politika


Snad nejvíce vyniká v disciplíně politické korektnosti OSN. Jedním z hlavních důvodů je bezesporu členství velké řady zemí dříve "utlačovaných" kolonialismem. Pár politicky korektních rezolucí dokázal vyprodukovat i Evropský parlament. Nicméně euroskeptiky zklamu. Na paškál si vezmu Evropský soud pro lidská práva, který nemá se samotnou EU pranic společného. Snad jen, že sídlí ve stejném městě jako Evropský parlament - ve Štrasburku.
Tato obskurní instituce sloužící jako poslední naděje všem zoufalcům, kteří se nemohou domoci zadostiučinění ve svých vlastních zemích, nařídila před týdnem Itálii sundat kříže ze svých školních tříd. Verdikt vyvolal mezi většinou Italů odmítavé reakce a kritiky se dočkal od italských politiků napříč politickým spektrem. Samozřejmě s výjimkou komunistů. Od těch by snad nikdo rozumný nečekal, že se postaví na obranu křesťanských symbolů.
Soud odůvodnil svůj rozsudek tvrzením, že kříže na školách jsou "porušením práva rodičů zajistit vzdělání v souladu s jejich přesvědčením." Tj. kříže uráží příslušníky jiných vyznání.
Jakoby už nestačila nařízení EU o úsporných žárovkách a jim podobné absurdní příkazy, řekl by euroskeptik. Proč by měl nadnárodní orgán, jehož rozhodnutí mají minimální právní vymahatelnost, rozhodovat do takových maličkostí, jako je umístění symbolů ve třídách? Je v kompetenci každého státu a na smýšlení většiny jeho obyvatel, zda nařídí umístit do tříd státní znak, portrét prezidenta či kříž.
Kromě toho se k římskokatolické církvi se hlásí drtivá většina obyvatel Itálie a kříž je tedy bezesporu jedním ze symbolů jejich kulturní identity. Pokud má čirou náhodou někdo s těmito symboly problém, nic mu nebrání vybrat si místo státní školy soukromou, odpovídající světonázoru rodičů daných ratolestí.
Při pohledu zblízka na Evropský soud pro lidská práva zjistíme, že má přinejmenším jeden shodný rys s Radou pro lidská práva OSN, o které už jsem na tomto blogu jednou psal. Soud spadá pod Radu Evropy a po jednom soudci zde "hájí" lidská práva v Evropě i příslušníci z takových vzorových demokracií jako je Ázerbajdžán či Rusko. Jen nechápu, proč byl pro Radu Evropy takový problém vzít mezi sebe i Bělorusko. Není na tom o nic lépe ani hůře než dvě předchozí zmíněné země. Rozdíl oproti Radě pro lidská práva OSN však tkví v tom, že "opravdové" demokratické státy zde mají jasnou většinu.
Z toho vyplývá jediné. I bez většího počtu nedemokratických zemí dokáží udělat mezinárodní instituce taková rozhodnutí, z nichž vstávají mnohým vlasy na hlavě. Nezbývá než doufat, že politicky korektní strašidlo bude vyhýbat našemu bohužel převážně neznabožskému Česku déle než katolické Itálii.

Tam a zase zpátky?

5. listopadu 2009 v 10:35 | Dandy |  Politika
Z kdysi parlamentní US-DEU je dnes marginální strana pouze s několika členy. Kromě pár fanatiků do politiky a jejich členů dnes ví o její existenci málokdo. Ne náhodou proto proběhla na konci srpna prakticky bez povšimnutí veřejnosti zpráva, že Unie sbobody podporuje spolu s dalším politickým trpaslíkem - Stranou soukromníků ODS v nakonec neuskutečněných říjnových volbách.. Obě strany se s ní shodují zejména v otázkách oblasti veřejné správy, rozvoje území a energetiky.
V případě menších outsiderů se už párkrát stalo, že podpořili silnější stranu. Před třemi roky se tak stalo v případě České pravice, vyzývající ve svých předvolebních spotech k podpoře ODS. U Unie svobody nám to může připadat jako bizarní. Sama se totiž před necelými 12 lety od občanských demokratů odtrhla. Nyní jako by se k ní snažila znovu přiroubovat.
Unie svobody slibovala ve svých počátcích obnovení důvěryhodnosti v politiku a "nový styl." Pravicových voličů nespokojených s ODS a Klausem se zde najde vždycky hodně. Proto byla také dlouho ve volbách úspěšná. Parlamentní existenci jí výrazně prodloužil i kartel ODS a ČSSD známý jako opoziční smlouva, kdy bodovala v rámci Čtyřkoalice s lidovci, ODA a Demokratickou unií.
Po volbách v roce 2002 ale Unie postupně začala ztrácet svůj raison d´être. Nový předseda ODS Topolánek se snažil vtisknout své straně lidštější tvář a přiblížit ji i středovému voliči, což se mu do značné míry povedlo.
Mnozí voliči Unie svobody byli navíc zklamáni z její účasti na levicové vládě s ČSSD. Unie svobody postupně rezignovala na snahu zlepšit politickou kulturu a postupně se z ní stávala strana naplno využívající výhod establishmentu.
Luxusní vybavení ministerských kanceláří, statisícové poplatky za telefon a pořádání nákladných večírků, propuštění katarského prince obviněného z pedofilie a závěrečný epilog v podobě trapné smích budící kampaně jsou jedinými viditelnými stopami po působení jejího posledního širší veřejnosti známého předsedy Pavla Němce.
Po volbách 2006 zmizela US-DEU v propadlišti dějin. Ani vynaložení více než 20 milionů na loňskou předvolební kampaň do krajských a senátních voleb nepřispělo ke comebacku strany. Proto nejspíše skončí na hřbitově politických stran jako již zaniklá ODA, nebo ji čeká potupné znovuspojení s ODS. Škoda. Vždyť na začátku se mohla pochlubit tolika zajímavými a nadějnými osobnostmí. Celkové navíc působila ve svých dávných počátcích mnohem sympatičtěji než dnes technokratická a oportunistická TOP 09.