Říjen 2009

Paroubkův génius podprůměrnosti

29. října 2009 v 21:02 | Dandy |  Politika

Přes veškerou masáž Paroubkovi nepříliš nakloněných mainstreamových médií, se jeho ČSSD
v průzkumech střídavě drží na druhém, a někdy dokonce i prvním místě. Mnozí kroutí hlavou nad tím, proč se Paroubek stále těší tak vysoké podpoře a nechystá se ani do politického důchodu. Marně ho uživatelé facebooku posílají do politického důchodu. Ani nadšenci, co se mu skládají na paroubenku na rudé planetě patrně si patrně nepovedou o mnoho úspěšněji.
Jiří Paroubek hned po svém nástupu do čela ČSSD totiž dobře věděl, že umírnění středoví voliči, na něž tolik sázel Vladimír Špidla, sociálním demokratům volby nikdy nevyhrají. Mnohem zajímavější voličskou skupinou pro něho byla klientela bývalého podniku RaJ - Restaurace a jídelny. Paroubek projevil svoji schopnost porozumět přáním pravidelných zákazníků společnosti, v níž působil dlouhá léta jako náměstek. Preference sociálních demokratů začaly strmě růst a ze suterénních jednociferných čísel se vyšplhaly až k volebnímu výsledku 32 %! Paroubek žije dodnes v přesvědčení, že vítězství mu ukradli "novináři, kteří pracovali v žoldu ODS."
Pravidelní návštěvníci hospod třetí až čtvrté cenové kategorie jsou nezanedbatelnou voličskou skupinou. Paroubkovo vystupování má k noblese na hony daleko, a proto není divu, že mnohým z nich musí svým plebejským chováním hraničícím s hulvátstvím zjevně imponovat.
Paroubkovi vůbec nevadí, že si zásahem na Czechtechu či vyháněním do cukrárny na "cuc na klacku" úplně odcizil mladou generaci. Stejně volit nechodí a mnohem efektivnější je naslibovat těm pitomým a důvěřivým babičkám a dědečkům třinácté důchody. Až dnešní mladí konečně dospějí do zralejšího věku, bude už straně šéfovat někdo jiný, myslí si určitě Paroubek.
Vždyť heslo "po nás potopa" pro něho neplatí jen při sestavování státního rozpočtu. Stejným mottem se řídí i při vedení politického uskupení, které mu posloužilo jako výtah k vlivným mocenským postům a zdrojům pohádkových příjmů. Jinak by totiž nemohl vykřikovat před celým národem dnes už okřídlené "kdo z vás na to má?"

Bad Times For Obama

21. října 2009 v 20:38 | Dandy |  Politika

Všem bojovníkům proti radaru rozjařených z oslav rozhodnutí Obamovy administrativy o upuštění od stavby radaru musela 8. října spadnout čelist. V ten den totiž pronikla na veřejnost zpráva, že Američané mají v plánu postavit v Česku ne malý a neškodný radar, ale velitelství protiraketové obrany. Systém obrany proti raketám prosazovaný novou americkou vládou je možná účinnější. USA ale musí u svých středoevropských spojenců žehlit následky rozhodnutí, kterým si rozhodně Polsko a Česko příliš nenaklonily.
Nehledě na to, že pustit systém protiraketové obrany k ledu zrovna v den kulatého výročí napadení Polska Sovětským svazem také nebylo zrovna nejdiplomatičtější. A to Obama tolik sliboval při svém nástupu vstřícnější politiku vůči spojencům.
Naopak vztahy s Francii a Německem nejsou o mnoho lepší než v posledních letech Bushovy éry, kdy došlo k jejich mírnému oteplení. Ani jejich ochota vyslat vojáky do strategicky důležitého Afghánistánu rozhodně nepředčila Obamovo očekávání. Navíc v době, kdy se celková situace spojenců v Afghánistánu nevyvíjí příliš dobře a Taliban znovu ovládá podstatnou část území. Věci se mají dokonce tak špatně, že podle výzkumu CNN se 52% Američanů domnívá, že vývoj v Afgánistánu se ubírá stejným směrem jako před 40 lety pro USA válka ve Vietnamu.
Jeho neúspěchy v zahraniční politice se nemohly neodrazit na poklesu popularity. Podle výzkumu Gallupova ústavu z poloviny října podporovalo Obamu 50% dotázaných Američanů. Pro srovnání v lednu při jeho nástupu to bylo 68%.
Obamova hvězda začíná postupně blednout, ale to není žádné překvapení. Každý alespoň trochu střízlivě uvažující člověk musel tušit, že Obama není nic více než nafouknutá bublina. Je bezpochyby výborný řečník, ale většina jeho slibů byla nerealistická a musel z nich proto po svém nástupu do úřadu slevit.
Měl 2 možnosti: Buďto naplnit očekávání skalních voličů, okamžitě stáhnout vojáky z Iráku a do několika dní uzavřít Guantanámo, nebo jednat pragmatičtěji. Tím by sice mohl odradit některé své kmenové voliče, ale naklonil by si tolik důležité středov
é voliče.
Obama se rozhodl pro druhou možnost, ale jeho kalkul příliš nevyšel. Nevede si zatím příliš úspěšně a není proto překvapivé, že zůstává nadále populární u Afroameričanů - páteře elektorátu demokratů. Naproti tomu mnozí centrističtí voliči jsou t jeho dosavadního působení rozčarováni, což se ukazuje i na klesající oblíbenosti prvního člověka z africkými předky v Bílém domě.
V předešlém článku jsem psal právě o zklamání mnohých Obamových voličů, kteří do tohoto charizmatického, avšak nezkušeného a ještě relativně mladého politika vkládali své naděje. Těžké časy zažívá nyní kvůli své postupně se vytrácející popularitě i sám Obama. Zatímco před rokem dokázal uvádět davy nadšených příznivců do extatického stavu, nyní se začíná ukazovat, že na sebe vzal příliš těžké břemeno, na které on sám nestačí.


Jím prorokovaná nová éra nenastává a Baracka Obamu nejspíše čeká osud Jimmyho Cartera. I on se snažil obnovit reputaci americkému prezidentskému úřadu a sliboval politiku, v níž bude uplatňovat morálku. Skutečnost se ale výrazně odlišovala od všeobecného očekávání a v úřadu nejmocnějšího člověka světa strávil pouze jedno funkční období. Pokud se nestane nic převratného, bude muset za 3 roky vyklízet Bílý dům i sám nynější americký prezident Obama.

No, he can´t !

13. října 2009 v 13:50 | Dandy |  Politika
Americký prezident Barack Obama se v pátek zařadil mezi držitele Nobelových cen míru. Mezi prezidenty Spojených států není první, kdo takového ocenění dosáhl. Prvenství mu však náleží ve způsobu, jakým se mu jí podařilo získat.
Například jeden z jeho předchůdců Jimmy Carter obdržel Nobelovu cenu až v roce 2002, tedy více než 20 let po opuštění svého úřadu. Přestože si za svoji příliš holubiččí politiku proti sovětskému impériu zaslouží kritiku, rozhodně mu nelze upřít jeho zásluhu na uzavření míru Egypta s Izraelem. Vzhledem k tomu, jak obtížně řešitelné jsou spory mezi Izraelem a arabskými zeměmi si tedy cenu určitě zasloužil.
Nicméně Barack Obama není ve funkci nejmocnějšího muže planety ani rok a žádného velkého úspěchu v diplomacii se mu zatím dosáhnout nepodařilo. Jediné, čím zatím dokázal mnohé oslnit, byla jeho předvolební rétorika hýřící idealistickými sliby.
Z předvolebního idealismu však mnoho nezbylo a vystřízlivění z obamánie muselo být pro mnohé jeho voliče hodně kruté. Aby otupil ostří evropského antiamerikanismu, nařídil na počátku svého úřadování uzavření věznice na Guantanámu. Studenou sprchu ale zažila po euforii z listopadových prezidentských voleb i Evropa. Jak se totiž ukázalo, více vsřícných kroků se od nového amerického prezidenta Evropa nedočkala. Zvláště, když začala pociťovat, že Obama o Evropu příliš nestojí a raději se sou
středí na spolupráci s Čínou a dalšími asijskými zeměmi.
Za vlády předchozího prezidenta George Bushe bylo kritizováno jeho nedostatečné dodržování lidských práv. Nejkřiklavějšími případy mělo být již zmíněné Guantanámo a mučení vězňů ve věznici Abú Ghrajb, které výrazně pošramotilo pověst Ameriky jako šiřitele demokracie.
Přesto se budeme moci na vládu George Bushe vzpomínat ještě celkem v dobrém, pokud Obama radikálně nezmění svoji zahraniční politiku. Aspoň pokud jde o lidská práva.
Ať už si o Bushově vládě myslíme cokoli, dokázal zbavit svět dvou diktátorských režimů. K dobru mu můžeme přičíst i jeho ochotu veřejně se setkat s tibetským vůdcem Dalajlámou, protože jeho nástupce Barack Obama o takovou návštěvu příliš nestojí. Zanedlouho ho
totiž čeká návštěva Číny a nerad by si před ní "říši středu" znepřátelil.
Mnohé o celkovém směřování americké zahraniční politiky napověděla únorová návštěva Hillary Clintonové v Číně. Hlavními prioritami jednání s představiteli nejlidnatější země světa bylo řešení ekonomické krize a boj s globálním oteplováním. O lidských právech nepadla ani zmínka.
Terčem kritiky exprezidenta George Bushe se stal v druhé půlce jeho funkčního období laxní přístup Spojených států ke genocidě v Dárfúru. A dnes? Ticho po pěšině. Postavení nearabského obyvatelstva tohoto Súdánského regionu se dodnes nezlepšilo. Mlčí i kdysi horlivý obhájce lidských práv v Dárfúru hollywoodský herec George Clooney.
Obhájcům lidských práv musí z nynější americké zahraniční politiky vstávat vlasy na hlavě. Lidská práva byla odsunuta až na vedlejší kolej. Obamovým skalním příznivcům dnes nezbývá nic jiného než se utěšovat Obamovým heslem o změně, ve kterou můžou věřit. Budou to nejméně v příštích 3 letech Obamova prezidentování potřebovat.

Diamanty z tequilly

4. října 2009 v 20:41 | Dandy |  Zábava

Na většinu vyhlašování výsledků různých cen se dnes už nedá koukat. Protivné a trapné zároveň je předstírané dojetí a slzy okoukaných celebrit, které světu ve skutečnosti vůbec nic nedaly. U televizních soutěží to není vůbec lepší. Většina diváků už otupěla natolik, že hlasováním v takzvaných reality show jako Big Brother dokázali (naštěstí jen dočasně) udělat hvězdy z lidí, co ve skutečnosti nic zvláštního neuměli. Umění povalovat se několik měsíců ve vile a vést při tom prostoduché řeči mezi mimořádné schopnosti nepočítám.
Proto je více než nespravedlivé, že českými médii včetně těch veřejnoprávních bývá hrubě opomíjeno každoroční říjnové vyhlašování cen Ig Nobel. Lidé ocenění touto cenou parodující "nobelovku" si zaslouží uznání a slávu. Vědci bývají někdy považováni za suchary bez špetky smyslu pro humor, ale držitelé antinobelovek dokázali zdánlivě nemožné - spojit vědu a humor v jedno. Posuďte sami:
V roce 2009 získali toto prestižní ocenění za mír soudní patologové z bernské univerzity za výzkum, zda je úder prázdnou lahví nebezpečnější než úder plnou lahví.
Na poli ekonomie nemohli nedominovat zástupci jedné ze zemí, na něž nejvíce dolehla finanční krize a s ní spojené krachy bank - Island. Čtyři tamní bankovní manažeři v praxi ukázali, jak lze udělat z malých bank velké, následně z velkých malé a záhy položit celou ekonomiku na lopatky.
V oblasti biologie poputuje antinobelovka do země vycházejícího slunce. Tamní vědci zjistili, že bakterie v pandím trusu dokáže zmenšit kuchyňský odpad až o 90 %.
Výrazného objevu bylo dosaženo i v oblasti veterinární medicíny. Podle výzkumníků z univerzity v Newcastlu mají Krávy s jménem údajně větší dojivost než ty bezejmenné.
Nejpřevratnější objev roku 2009 zastiňující všechny "pravé" nobelisty se odehrál v oblasti chemie. Mexickým vědcům se podařil objev předčící všechny středověké alchymisty zoufale se pokoušející o výrobu zlata. Podařilo se jim udělat z tequilly diamanty. Tomu já říkám objev.
Ačkoli má vyhlašování antinobelovek tradici pouze 19 let, svůj úspěch zde zaznamenali už i Češi. Spolu s japonskými a švýcarskými vědátory získali v roce 1997 ocenění na poli biologie
za výzkum záznamů mozkových vln při konzumaci odlišných druhů žvýkaček.
Co říkáte, nepomohla by větší publicita ceny Ig Nobel popularizaci vědy? Nepřineslo by její větší povědomí v očích veřejnosti nejen české vědě tolik potřebnou novou krev a hlavně finance z komerční sféry, když se stát rozhodl škudlit právě na vědě?