Tragédie generála Vlasova a jeho armády

14. září 2009 v 20:45 | Dandy |  Historie
Bez většího ohlasu médií zůstala před několika dny zpráva o tom, že ruská exilová pravoslavná církev rehabilitovala ruského generála Andreje Andrejeviče Vlasova. Podle ní se nejednalo o zrádce, nýbrž "symbol odporu proti bezbožnému bolševismu."
Vlasov se narodil roku 1901 v chudé rolnické rodině v nižněnovgorodské oblasti. Vlasov se ale bojovníkem proti "bezbožnému bolševismu" stal až v několika posledních letech svého života. Za ruské občanské války sám bojoval v řadách rudé armády proti bělogvardějcům. Po válce postupoval v žebříčku hodností a v roce 1935 začal studovat na Frunzeho vojenské akademii v Moskvě. V letech 1938 až 1939 působil jako vojenský poradce v Číně, za což obdržel řád od čínského prezidenta Čankajška. Narozdíl od mnoha jiných schopných sovětských důstojníků se mu vyhnuly Stalinovy čistky prováděné v druhé v druhé polovině 30. let. Naopak si získal Stalinovu důvěru ve funkci vojenského soudce.
V roce 1941 vstoupil SSSR do války s nacistickým Německem. Na jejím počátku se Vlasov
účastnil bojů u Lvova. Sovětská armáda však nedokázala čelit taktice Blitzkrieg uplatňované německou armádou a musela ustupovat i dále na východ. Jeho 37. armáda měla bránit Kyjev, ale dostala se do obklíčení.Vlasovově armádě se podařilo z německého sevření uniknout, její velitel byl však při ústupu zraněn.
Po vyléčení zformoval Vlasov 20. armádu určenou k obraně Moskvy. Zde si Vlasov počínal úspěšně a kromě vyznamenání se mu dostalo i povýšení na generálporučíka.
Osudným se ale Vlasovovi stal pokus Volchovského frontu, kde zastával funkci velitele, prorazit obklíčení Leningradu. Místo prolomení obklíčení Leningradu se sám Volchovský front dostal do německých kleští.
Generál Vlasov padl do německého zajetí a dal se k dispozici Němcům. Nebyl ze sovětských vojáků sám, kdo se přidal na stranu Němců. Ke stejnému kroku se odhodlal až milion lidí původem ze Sovětského svazu. Jejich pohnutky byly různé. Mnohé z nich k tomu vedl odpor ke Stalinovi a bolševismu vůbec. Odpůrce bolševismu navíc můžeme rozdělit do dvou skupin: Tou první byli vojáci sovětské armády padlí do německého zajetí. Do boje proti komunistickému sovětskému svazu se ale chtěla zapojit i druhá skupina již přes 20 let usazená v zemích mimo Sovětský svaz - porevoluční emigranti.
Nezanedbatelnou skupinu ale nevedlo k posílení řad německé armády přesvědčení, ale snaha dostat se z nesnesitelných podmínek německých zajateckých táborů.
Vlasovův obrat o 180 stupňů ale můžeme považovat za překvapivý. Přestože věděl o zvěrstvech páchaných sovětskou vládou už od jejího samého počátku, setrval ve své přinejmenším předstírané oddanosti Stalinovi až do sovětského zajetí. O to překvapivější je, že ve svém otevřeném dopise vyzývá Rusy k boji proti Stalinovi za nové Rusko bez bolševiků a kapitalistů. Zároveň změnu svého postoje argumentuje právě chováním bolševické vlády. Píše o tom jak rolníci byli zahnáni do kolchozů, miliony Rusů zmizely a byly zatčeny bez soudu a vyšetřování. Nit nenechává suchou ani na Stalinových čistkách, které zbavily armádu nejschopnějších lidí, a výrazně ji tím oslabily.
Nikdy se už pravděpodobně nedozvíme, zda změnu v jeho smýšlení způsobil ryzí pragmatismus či naopak zkušenost se Stalinovou hrůzovládou. Stejně tak nám zůstane věčnou otázkou, jestli tato osobnost rozporuplná pociťovala odpor k bolševismu i před svým zajetím.
Němci ale rozhodně nepřijímali bývalé sovětské vojáky s otevřenou náručí. Už proto, že většina z nich byl slovanského původu, a
pro Němce rasově méněcenná. Obrat nastal až na konci války, když se Němci začali potýkat se zoufalým nedostatkem vojáků. Na konci roku 1944 se také zformovala první divize Vlasovovy Ruské osvobozenecké armády a na jaře roku 1945 k ní přibyla ještě druhá.
V bojích se ale příliš neosvědčila a kromě toho se dostávala do sporů s německým velením.Nemůžeme opomenout ani antipatie mnohých Vlasovců k Němcům. Po neúspěšné snaze ROA zabránit vytvoření sovětského předmostí se Vlasovci stáhli do Čech. Na přelomu dubna a května 1945 už Vlasov tajně vyjednával s představiteli českého odboje. Německá porážka byla jen otázkou času a jedinou možností bylo pro příslušníky ROA probít se na Západ. Ruské zajetí by pro ně znamenalo jistou smrt.
Labutí písní byla se stala jejich účast na Pražském povstání. Zoufalí Vlasovci se snažili zlepšit si svoji pověst zrádců a kolaborantů s nacisty a aktivně se podíleli na pomoci českým povstalcům. Bez Vlasovců by se květnové povstání v Praze jen těžko ubránilo počátečnímu náporu německých vojáků. Pro srovnání: Během osvobozování Prahy položily svůj život na tři stovky vojáků ROA. Sovětských vojáků zemřelo 30. Uvedená čísla ukazují malý vojenský význam pražské operace pro sovětskou armádu. Zároveň dokazují mnohými přehlížené a komunistickými učebnicemi dějepisu zamlčované zásluhy Vlasovců na osvobození Prahy.
Vlasovovi a většině jeho vojáků se sice podařilo dostat do amerického zajetí. 12. května byl ale Vlasov vydán Sovětům. O více než rok později nechal 1. srpna 1946 Stalin Vlasova spolu s dalšími jedenácti důstojníky na Rudém náměstí popravit. Snad netřeba dodávat, že popravou skončil i život většiny přeběhlých sovětských vojáků, kteří se dostali do spárů své bývalé armády. Popravě by neunikli ani kdyby se spoluprácí s nacisty neposkvrnili.
Vlasovci si rozhodně nezaslouží být srovnáváni s kolaboranty jako byli Vidkun Quisling nebo v našich zeměpisných šířkách Emanuel Moravec. Zaslouží si mnohem mírnější a shovívavější hodnocení. Dostatečným důvodem budiž jejich nedocenitelná pomoc českému odboji. Historie ROA je jednou z tragických kapitol druhé světové války. Vlasovce rozhodně nelze považovat za hrdiny jako spíše za kafkovské antihrdiny, kteří uvázli v síti sovětského teroru a neprozíravosti Západu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama