Ohlédnutí za českým předsednictvím EU: Promarněná příležitost nemlčet

9. září 2009 v 18:41 | Dandy |  Politika
Dnes už bývalý francouzský prezident Jacques Chirac prohlásil o postkomunistických zemích v reakci na jejich podporu amerického tažení v Iráku, že promarnily příležitost mlčet. Pro francouzskou zahraniční politiku je vůbec charakteristický její pohrdavý až přezíravý přístup ke státům střední a východní Evropy. V arogantní politice vůči menším postkomunistickým státům pokračoval i jeho nástupce Nicolas Sarkozy.
Když čekalo Česko předsednictví Evropské unie, slíbila nám Francie verbálně podporu. Jejich slova ale nemohl nikdo brát vůbec vážně. Nebyl by to vůbec hyperaktivní francouzský prezident Sarkozy pověstný svým bonapartovským megalomanstvím, aby se několik dní po skončení předsednictví své země nechoval tak, jako by pokračovalo vesele dál. Vzpomeňme na jeho snahu řešit konflikt v Gaze a plynovou krizi bez účasti nás - předsednické země.
Naše předsednictví pro nás bylo příležitostí vrátit Francii úder za její přezíravost k nám i dalším státům z komunistickou zkušeností. Předsednictví dávalo Česku možnost naplno využít svoji další devizu: Jako nová členská země, politickou korektností téměř netknutá, mohlo vnést svěží vítr do zatuchlého politicky korektního prostředí EU a uvést některá kontroverzní témata na pravou míru.
Ze začátku si vedlo slibně. Poměrně razantně se postavilo na stranu Izraele. Mluvčí českého předsednictví Jiří F. Potužník dokonce správně prohlásil izraelskou akci v Gaze, jejímž cílem bylo zneškodnit palestinské odpalovací rampy útočící na izraelské civilisty, za obrannou. Jenomže našemu politickému vedení scházela odvaha vystoupit proti výrazně propalestinštěji naladěným "starým" zemím a za "chybné" výroky o izraelské obranné akci se raději omluvilo. I přesto však může mluvit Izrael o štěstí, když během jeho operace v Gaze předsedalo EU jemu tradičně přátelsky nakloněné Česko. S podporou Francie, země s několikamilionovou arabskou menšinou a mocenskými zájmy v arabských zemích, by rozhodně počítat nemohl.

Druhou dobře mířenou ranou do týlu evropské politické korektnosti byla plastika Davida Černého s názvem. Mezi uměleckými díly vyvolaly v poslední době větší kontroverzi už snad jen dánské karikatury proroka Mohameda. Skládačka zobrazující 27 členských zemí EU vyvolala největší pobouření v Bulharsku vyobrazeném na Entropě jako turecký záchod. Jízlivosti Davida Černého nezůstali ušetřeni ani naši východní sousedé. Uherský salám převázaný maďarskou trikolórou, zesměšňující stále ještě vroucí nacionalismus obou zemí bývalých Uher, Slovákům příliš velkou radost neudělal.
Bohužel ani po ostrých reakcích na kontroverzní plastiku si nepočínala naše vláda o mnoho statečněji než v případě Izraele. Dánsko si navzdory ostrým reakcím muslimského světa, několika vypáleným ambasádám v arabských zemích dokázalo díky svému premiéru Rasmussenovi zachovat svoji tvář. Neustoupilo snaze muslimů omezit svobodu slova a neomluvilo se. Naproti tomu naše vláda se za Entropu před celou EU pokorně kála. Přestože rozzlobené reakce na Entropu byly slabým odvarem proti běsnění radikálních muslimů, ustoupila Bulharsko a nechala "záchod" zakrýt. Slovensko se spokojilo "pouze" s omluvou.
Nakonec byla Entropa přijata vesměs kladně a stala se magnetem pro tisíce lidí, kteří by do šedivého sídla Rady EU v životě nezavítali. V Radě dokonce nesli s nelibostí, když se Černý
na po nástupu nové vlády rozhodl své dílo rozmontovat.
S našim předsednictvím to tedy zkrátka bylo jako na houpačce. Mnohé věci se jí podařilo odvést uspokojivě. Naši zásluhou byla alespoň dočasně zažehnána plynová krize. K dobru lze Česku přičíst i podpora plynovou Nabucco, který by učinil Evropu méně vydíratelnou ruským plynem. Jako postkomunistická země jsme však naprosto selhali při prosazování ochrany lidských práv ve světě, zejména na Kubě. Nejvíce však naši pověsti uškodil pád vlády, vyvolaný mocichtivostí a naprostou ztrátou zodpovědnosti Jiřího Paroubka. Vládu v demisi přestaly brát velké státy EU vážně a Francie dostala ostrou munici pro kritiku Česka jako země neschopné vládnout Evropě.
Celkový dojem z českého předsednictví je více než rozpačitý. Měli jsme příležitost nemlčet,
a výrazně promluvit do dění v EU. Nedokázali jsme ji však dostatečně využít a prosadit své názory. Podobnou příležitost zviditelnit se nebudeme mít dříve než za 15 let. Nezbývá než doufat, že při našem dalším předsednictví si budeme počínat mnohem asertivněji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama