Česká fraška vs. tragédie spojených národů

16. září 2009 v 18:56 | Dandy |  Politika
Celé to začalo pádem vlády v březnu letošního roku, který vyvolal bývalý náměstek podniku Restaurace a jídelny, jistý Jiří Paroubek. Kdyby byl pád vlády nenastal uprostřed českého předsednictví v EU, znamenalo by to "pouze" vládni krizi. Jenomže svržením vlády uprostřed našeho předsednictví si Česko uřízlo pořádnou ostudu před celou Evropou a mnohé země nás přestaly brát vážně.
Vládní krizi měly ukončit předčasné volby plánované na dny 9.-10. října. Málokdo tušil, že tomu všemu učiní přítrž rozhodnutí Ústavního soudu, na základě stížnosti jednoho dosluhujícího poslance, jehož by už žádná strana zařazením na svoji kandidátku nepoctila.
Pro české zákonodárce neuvěřitelnou rychlostí byl schválen ústavní zákon umožňující předčasné rozpuštění Sněmovny neodporující ústavě. Stejný člověk, co vládní krizi vyvolal má zřejmě zájem na jejím dalším trvání a kvůli němu potrvá nynější provizorium patrně až do června příštího roku, ne-li ještě déle. Každý si určitě pamatuje povolební situaci před třemi roky. Absurdistán, Kocourkov nebo scéna jak vystřižená z absurdního dramatu, řekl by jeden. A měl by jistě pravdu.
Existuje ale jedna mezinárodní instituce, pro níž jsou označení absurdistán nebo Kocourkov ještě příliš eufemistická. Je jí pro některé možná překvapivě mnohými tolik oslavovaná a velebená Organizace spojených národů.
OSN právem náleží prvenství v politickém absurdním dramatu v oblasti lidských práv. Medvědí službu obraně lidských práv ve světě zde již několik let činí Rada pro lidská práva OSN. Vystřídaly se v ní takové vzorové demokratické země jako Ázerbájdžán , Kuba, Lybie či Saúdská Arábie, které také daly náležitě najevo, jak si "ochranu" lidských práv představují.
Velké Británii bylo doporučeno referendum o vytvoření psané ústavy, nejlépe republikánské. Kritiky nezůstalo ušetřeno ani Česko: Od Ruska, Kuby a Alžírska jsme to schytali za diskriminaci Romů. A "ostrov svobody" nás také vyzval k tvrdšímu potírání neonacismu. Nikdo se proto nemůže divit, že při řešení lidských práv v Dárfúru či Tibetu si Rada počínala více než laxně.

Česká republika zasedala v tomto orgánu v prvním roce jeho činnosti tj. letech 2006 až 2007. Svoji čest jsme si tehdy naštěstí zachránili tím, že jsme do této instituce, která je výsměchem všem demokratickým zemím dodržujícím lidská práva,
jsme raději už nekandidovali.
Jinak než fraškou nemohla také skončit letošní konference proti rasismu, xenofobii a netoleranci. Některé země jako USA, Kanada, Izrael či Austrálie konferenci bojkotovaly a dobře věděly proč. Když Mahmúd Ahmadinedžád ztělesňující všechny tři body konference začal v den holocaustu pronesl své antisemitské výroky o rasistickém Izraeli a popírání holocaustu, opustily delegace všech zbývajících demokratických zemí v čele s Českem sál.

Organizace spojených národů zjevně nechce vynikat svoji tragikomičností pouze v oblasti lidských práv. Předsedou komise pro udržitelný rozvoj se stal Francis Nhema ze Zimbabwe. Tento politik blízký diktátoru Robertu Mugabemu byl jedním z těch, co se zmocnili farem zabavených bělochům. Získaná farma byla spolu s mnoha dalšími úplně zpustošena a v někdejší obilnice Afriky dodneška sužuje nedostatek jídla.
Podobných a mnohdy i horších excesů se OSN dopouštěla i v minulosti. Organizace spojených národů se také v minulosti i kvůli početnému zastoupení arabských zemí ukázala jako silně protiizraelská.
V roce 1974 se "nezúčastněné" země v hlavním městě komunistické Kuby dohodly na tom, že se pokusí vyloučit Izrael z OSN. "Nezúčastnění" museli ustoupit až když USA pohrozily zastavením financování OSN.
Spojené státy však nedokázaly jako nejbližší spojenec Izraele zabránit katastrofě, která se odehrála o rok později na výročí křišťálové noci. Poměrem 67:55 (15 zemí se zdrželo) schválilo Valné shromáždění OSN rezoluci srovnávající sionismus s rasismem. Americkému delegátu Danieli P. Moynihanovi nezbylo nic než prohlásit: "Spojené státy slavnostně prohlašují před Valným shromážděním OSN, že neuznávají tento hanebný akt, nebudou se jim řídit a nikdy se s ním nesmíří."
Víc než měsíc před osudným hlasováním byl jako zástupce Organizace africké jednoty nadšeně přivítán jeden z nejodpornějších diktátorů 20. století ugandský prezident Idi Amín. Ještě než vůbec začal svůj projev, sklidil aplaus od představitelů arabských zemí a komunistického východního bloku. Ve svém projevu mluvil o americko-izraelském spiknutí a vyzýval k vyloučení Izraele z OSN a jeho vymýcení. O den později mu generální tajemník OSN Kurt Waldheim, bývalý člen SA který sloužil za druhé světové války v německém Wehrmachtu a předseda Valného shromáždění uspořádali na jeho počest recepci.
OSN by byla mnohem akceschopnější a důvěryhodnější organizací, kdyby mohly být jejími členy pouze státy s liberálně-demokratickým zřízením západního typu. Připuštěním nedemokratických zemí, jichž je bohužel v OSN většina, udělaly ze sídla této organizace místo, kde se mohou beztrestně projevovat ti největší političtí exoti, kteří by měli sedět když ne ve vězení za zločiny proti lidskosti, tak alespoň v blázinci. Lidé jako již zmíněný Idi Amín, Hugo Chávez , Evo Morales či Muammar Kaddáfí nemají na půdě OSN co pohledávat.
Můžeme být jenom rádi, že OSN reálně nedisponuje žádnými reálnými pravomocemi. Při jejím dnešním stavu by to pro Česko i další demokratické státy znamenalo pravděpodobně větší katastrofu než pro nás nynější ústavní krize.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama