Apologie generála Franca

10. srpna 2009 v 19:42 | Dandy |  Historie
Ne náhodou píšu tento článek zrovna v době, kdy vyšlo najevo Hemingwayova spolupráce s KGB. Na tom není nic překvapivého, protože řada levicových intelektuálů, mezi něž nepochybně patřil i Ernest Hemingway, sympatizovala s totatlitním sovětským režimem. Jeho nejslavnější dílo "Komu zvoní hrana" se odehrává za občanské války ve Španělsku, kde bojoval na straně republikánů podporovaných SSSR.
Nicméně v tomto článku se budu chtít zaměřit zejména na člověka, který vedl druhou stranu - generála Franca. Franco bývá většinou lidí vnímán jako vůdce těch "zlých" fašistů, kteří porazili "hodné" republikány.
Realita je ale mnohem složitější a svědčí spíše o opaku.
Republikánské ozbrojené oddíly měly na svědomí řadu barbarských násilných činů už před samotným vypuknutím občanské války 17. července 1936. Dopustily se vypálení 160 kostelů, 269 převážně politických vražd a 1287 násilných napadení.
Republikánské síly se dopouštěly násilností vůči církevním představitelům a řádění proti církvi se účastnila ta nejhorší lůza společnosti. Lidé levicově smýšlející uvádí jako hlavní argument vůči katolické církvi její majetnictví a hrabivost. Tento argument by ale v případě Španělska rozhodně neměl šanci obstát. Zaprvé, církev zde žádným obrovský majetkem rozhodně neoplývala, protože pozemky byly církvi zabaveny už v roce 1838. I kdyby se jejich argument ukázal jako pravdivý, rozhodně by to nemohlo ospravedlnit tak odporná zvěrstva jako byla například exhumace hrobu jeptišek a veřejné vystavování jejich ostatků, které mají republikánské jednotky na svědomí. Za občanské války přišlo o život 12% mnichů a 13% kněží.
Nelze se proto divit, že katolická církev podporoval síly vedené Francem. Její podpora nebyla příčinou, ale důsledkem zvěrstev páchaných levicovými silami.
Nemůžeme ale říct, že pravicové by v konfliktu vyvázly jako úplně čisté. Dopouštěly se vražd svých politických odpůrců stejně jako na jejich protistraně. Díky Francovi se ale ve Španělsku podařilo zavést pořádek, který tato jihoevropská země zmítaná několika lety chaosu tak zoufale potřebovala. Je více než pravděpodobné, že vítězstvím republikánů , do značné míry infiltrovaných Stalinovou NKVD, by otevřelo cestu k totalitnímu režimu á la SSSR. To, co se odehrávalo na území ovládaném republikány jako by z oka vypadlo tomu, co se dělo o několik kilometrů dále na východ. Není proto těžké uhodnout, kde získali zdejší hrdlořezové inspiraci pro praktiky jako záhadné mizení nepohodlných lidí či vyvolávání atmosféry všeobecného strachu.
Ne náhodou čerpal George Orwell při psaní svého nejslavnějšího díla 1984 právě ze svých zážitků ze španělské občanské války, jíž se zúčastnil jako dobrovolník na straně republikánů. Stejně jako Hemingway byl Orwell levicového smýšlení. Orwell však narozdíl od Hemingwaye prohlédl a dokázal zrůdnosti komunistického totalitarismu nazvat pravými jmény.
Španělskou společnost za Francovy vlády rozhodně nemůžeme považovat za svobodnou. Národnostní menšiny zakusily pod jeho vládou útlak a jedinou povolenou církví byla římskokatolická. O svobodě projevu a politickém pluralismu si mohli Španělé za jeho vlády nechat leda tak zdát. To je pouze zlomek z činů, které tomuto diktátorovi rozhodně nemůžeme přičíst k dobru.

Franco byl diktátor a autokrat, rozhodně ho ale nemůžeme považovat za fašistu. Ideologie u něho nehrála žádnou roli a on sám jako voják politiku nenáviděl. Jeho zásluhou bylo Španělsko ušetřeno excesů, které se odehrávaly v totalitních státech. Často také bývá přehlížena přímá či nepřímá zásluha Španělska na záchraně tisíců Židů před holokaustem. 25000 Židů využilo Španělsko jako únikovou cestou před téměř jistou smrtí. Podíl na záchraně několika tisíc maďarských a francouzských Židů mají i dva diplomaté Giorgio Perlasca a Angel Sanz Briz, kteří obdrželi od Izraele titul "Spravedlivý mezi národy."
Rozhodně nemam v úmyslu Franca glorifikovat, nicméně jeho vláda nebyla horší než levicové komunistické diktatury. Ve španělské občanské válce bojovaly dvě strany a žádnou z nich nemůžeme považovat za kladnou. Nic není na světě ideální a často je mezi dvěma možnostmi pouze špatná a horší. Naštěstí pro Španělsko zvítězilo z těchto dvou zel to menší, což rozhodně nebývá v dějinách samozřejmostí.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tom Tom | E-mail | 13. února 2011 v 13:14 | Reagovat

Soudruzi nám lhali,až se jim od hub kouřilo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama